pozvanka

Pavel Lakomý (nar. 1961), jehož obrazy zde od dnešního dne Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích představuje, má za sebou již značnou řadu výstav a malbě se věnuje primárně již celá desetiletí. Jeho přetrvávající kladný vztah k hudbě, vždyť býval výkonným hudebníkem, je patrný z dříve často zobrazovaných hudebních motivů, například tak často užívané klaviatury. Dnes představuje částečně díla figurativní, jen minimálně abstraktní, prolnuté symboly, náznaky, doprovodnými názvy, někdy až návodnými. Od počátku 90. let, kdy se malba stala jeho hlavní doménou, vystřídal v malbě několik inspiračních zdrojů počínaje surrealistickými malíři z 20. až 30. let 20. století v případě cizinců a 30. až 40. let téhož století u českých autorů. Jeho vzory byli René Magritte, Joan Miró či Salvador Dalí, v Čechách Josef Istler nebo Libor Fára. Dá se říci, že lepší učitele a lepší vzory si skutečně pro svoji osobitou a nezávislou tvorbu vybrat nemohl.
Ovšem nejen surrealistická témata byla Lakomému vlastní, setkali jsme se následně s až čistě realistickými motivy, snad nepochopitelně včleněnými do symbolistních témat. Až mnohem později se začal věnovat řezbářství a tvořil plastiky, které zdobí veřejné prostory měst, obcí severních Čech a také zútulňují prostranství ve školách, školkách a dalších zařízeních po celých Čechách. A zcela nově pracuje Pavel Lakomý s hlínou. Vyjma toho nadále maluje a v malbě se občas vrací obloukem ke svým počátkům. Ostatně tak ho možná mají nejraději i všichni ti, kteří si jeho obrazy zakupují do svých sbírek, ať už je to v Čechách, Německu, Norsku, Francii a v dalších zemích Evropy nebo dnes už dokonce za oceánem.
Na závěr můžeme jen souhlasit v tomto kontextu s Ludmilou Vachtovou, která v textu z roku 1967 píše, že: „Výtvarný život se tu, zdá se, velmi rád redukuje na kategorie dříve jánošíkovského, dnes dovedně avantgardistického jinošství, a zasloužilé senility. Věk dospělosti obvykle chybí.“