Cyklus obrazů Petry Brázdilové čerpá z dědictví normalizační architektury v její rodné obci Bystřička na Valašsku. Autorka si coby místní kronikář/interpret klade za úkol poměrně ambiciózní a vlastně vědomě nereálný cíl, zmapovat a obrazově zachytit všechny stavby nacházející se na území obce, zejména místní evergreeny – Hasiči, Sokol, Obecní Úřad, místní putiky, obchody atd.

 Jak autorka sama dodává: "Dobová estetika těchto nijak přitažlivých staveb oslovuje svou nejednoznačností: svébytností a zároveň ignorantstvím vůči okolí, stylovou nesourodostí a současně vynucenou uniformitou."

Petra Brázdilová pojímá celý projekt jako malířský úkol, jež svou sugestivní a rafinovanou hrou s formou, námětem a vlastní hravou sebereflexí překračuje i projektovo-badatelské pozadí celé práce. Nakonec tak spíše dospívá k mnohovrstevnaté výpovědi a umělecké formě, která  to, co bylo původně místně specifické posouvá do podoby, která v některých rysech hraničí až s určitou znakovostí, čirou fantazií nebo sdíleně prožívanými symboly.

 Promyšlená míra nadsázky, oscilování mezi komičností a tragičností a pohrávání si s vlastní identitou, jsou prostředky umělecké hry, které uvozují další témata, jako jsou například vztah centra k periferii, korigovaného záměru a nepředvídatelné nahodilosti, osobního a sdíleného, afektovaného a upřímného, úspěšného a neúspěšného. 

Kurátor: Martin Nytra