Matěj Smetana (1980) patří mezi nejzajímavější konceptuální umělce mladé generace. Ve svých pracích obvykle uplatňuje racionální principy coby faktory určující podobu artefaktu. Dobrým příkladem může být látkový objekt, který před čtyřmi lety napnul mezi dvě protilehlé stěny Galerie mladých a jehož tvar definovaly kontury paprsků světla z jednoho políčka filmu Psycho, jak jsou byly vrženy promítačkou na stěnu. Pro Galerii mládí ovšem připravil projekt, který navazuje na jinou linii jeho tvorby – na užívání kolektivní herní interakce s nabídnutým „materiálem“, kdy právě pospolitost a procesualita jsou mechanismy vzniku uměleckých děl. V tomto případě budou výstavu opakovaně vytvářet a likvidovat skupiny dětských návštěvníků. Na osnově morbidního příběhu o siamských dvojčatech Smetana nechává děti uplatnit vizuální představivost i schopnost písemně popsat díla, která jedna skupina rozloží a nechá „zrestaurovat“ skupinu následující. Kvůli obsahové části výstavy autor pozval jako spoluautorky dvě mladé umělkyně Kláru Břicháčkovou a Marii Štindlovou.