Vytváříme a stáváme se součástí.Stavba ve stavbě.Volná metafora domova.Kde je uvnitř a kde je venku?

Strukturální objekt. Jednotlivé geometrické formy vytváří okénka a nabádají k voyerismu.

Využíváme průmyslově vyráběný materiál verzus lidské sliny.

Vycházíme z postminimalismu?

V díle Mony Hatoumové Světlo na konci je divák spíše dozorcem než trpitelem.Necháváme se v naší naivitě trýznit

venkovním světem?Nebo jsme se chytili do pasti tím, že jsme ve vlastní izolaci?Nebo tam venku jsou trpitelé?A my máme svůj chráněný snový svět?Něco jako útočiště v norách Louise Bourgeisové, kde na rozdíl od jejích pastí nechceme nikoho vevnitř lapit, ale naše nora je spíše pomíjivá a nejistá.Po několikahodinové stavbě, kdykoliv se z ní rozhodneme vyjít, zůstane struktura navždy poničená, vazby jsou přetrhány a ochranná ulita je rozbitá.Možná brzy celá spadne?Sesype se?zničíme spíše hnízdo nebo sebe očistíme?Je práce zbytečná?Absurdní?

Využíváme vlastnosti sériově vyráběných žvýkaček.A tato vlastnost se pro nás stává nejdůležitější funkcí.Naopak žvýkáním vzniká pouhý materiál k použití.

Lenka Výmolová a Lenka Martincová