Napříč dějinami umění se můžeme setkat s nespočtem děl, za nimiž se skrývají mnohé příběhy a osudy jejich tvůrců. Své příběhy prostřednictvím grafik nabízí trojice výtvarníků – Tomáš Hřivnáč, Michal Novák a Lenka Štěpaníková. Kromě tradičních technik hlubotisku (zvláště suché jehly a leptu) a námětové příbuznosti je spojují především přátelské vztahy. Ve snaze dosáhnout kompozičního a výrazového maxima prolínají technickou a kresebnou dokonalost s promyšlenou barevností a hrou světla a stínů.

 

Tvorba Tomáše Hřivnáče je neodmyslitelně spojena se smyslností a rafinovaností ženského těla – s jeho intimitou, liniemi a plností tvarů. Zobrazuje ženské akty podněcující fantazii – ženy vášnivé, tajemné a dráždivé. Nikdy však lascivní či podbízivé.

 

Inspirací Michala Nováka jsou především literatura a hudba. Vážná i moderní. Motivy, postavy a „příběhy“ často klade do dvou paralelních rovin, které nestojí v protikladu, ale vytváří v komponovaném obrazu vzájemný soulad. Na tiscích Michala Nováka se setkáme například s Franzem Kafkou, Bohumilem Hrabalem, Věcí Makropulos, či Donem Quijotem. U děl s hudebními motivy s Johannem Sebastianem Bachem, Jimi Hendrixem, Leonardem Cohenem, či skupinami The Doors, The Rolling Stones a Pink Floyd.

 

Subtilní kresebný projev a precizní schopnost použití šerosvitné modelace dominuje tvorbě Lenky Štěpaníkové, která preferuje techniku suché jehly. Polarita světelných režimů podpořená monochromatičností tisků prohlubuje intenzitu prožitku z grafického díla. Námětová složka, čerpající převážně z biblických příběhů, či humanitní literatury, stojí především na dokonale propracovaném psychologickém efektu portrétu.

 

kurátorka: Barbora Vlášková