Marie-Anna Šulc se v dystopických imaginacích snaží hledat utopické narativy a vytvářet tak splývající hranici mezi dystopií a utopií. Věnuje se pak především otázce intersekcionality, zkušenosti těl a feministickým perspektivám.

 

Ústředním dílem výstavy je video-balada Pelvic Chain, která pojednává o tělu, jeho změnách a jeho extenzích. Věnuje se sounáležitosti různě postižených těl, přemýšlí nad tělesným sebeurčením a snaží se vyhnout trauma-dumpingové tíze. Autorstvo vychází z vlastní zkušenosti a tématizuje upoutání na lůžko, čelení žalu v nemocničních podmínkách, jejichž péče, často překračuje hranice násilí. Rapuje o anarchii svalů, nervů a tkání a vzdává hold přesvědčení o síle svého těla a jeho hojících se schopnostech.