PURE BEAUTY/ Jaroslav Grodl

Pure Beaty: čistota individuálního výrazu.

Pure Beauty: pseudonym, který Jaroslav Grodl nepoužívá samoúčelně. Naopak, umožňuje nám, jako divákům, odpoutat se od předsudků, které vyplývají ze znalosti autorova životopisu, řady jeho úspěchů. Ve snaze zůstat ve skrytu, odkazuje přímo ke své tvorbě.

Autorovu „skrytost“ vnímáme zároveň v hlubší rovině: charakter jeho přístupu k objektům je charakterem bytostného, všímavého, přecitlivělého, přemýšlivého voyaera. Nejedná se o voyaerství bulvárních médií, prvoplánovité, snažící se zachytit člověka v extrémní, jemu nepříslušící situaci, tedy nepravdivě. Grodl zachycuje z povzdálí, ze zákulisí, intimní, niterné okamžiky svých postav ve veřejném prostoru. V roli režiséra iniciuje, skrze tradiční výstavbu obrazu, scénu, přitom do hlavních rolí obsazuje, jistě ne náhodou, převážně ženské hrdinky. Zároveň diváci nezůstávají v pozici pasivních recipientů, ale jsou zváni do zákulisí k sdílení individuálních, zároveň obecně lidských dramat.

Jsme svědky momentek dramatu často osamělých postav, uzavřených ve vlastní ulitě myšlenek, zároveň často situovaných ve veřejném prostoru.  Pure Beauty tak klade otázku jak po prolínání světů soukromého a veřejného, tak po jejich přísné oddělitelnosti. Problematizuje tak zdánlivě samozřejmé vnímání vlastní subjektivity, kterou reprezentuje zvolání „já jsem“.

Pokud zmíníme, že Jaroslav Grodl patří ke generaci, která se nejpřirozeněji vyjadřuje konceptem, potom jeho adorace tradičních malířských postupů připomene odvahu jít vlastní cestou, až romantizující touhu po individuálním a autentickém.

Ondřej Jerman