Rok 2020 bezesporu každému z nás přichystal překvapivé životní zkušenosti. Tento kurátorský projekt je určitým výsledkem přemýšlení v klauzuře karantény. Cesty a krajiny umělecké představivosti jsou široce položené, a mají-li hranice, tak velmi rozvolněné. Tato fantastická prostředí jsou tvořena situacemi, příběhy a obrazy, jež zdánlivě nevyprávějí o běžné realitě. Ale takový pohled by byl mylný. I když náš každodenní život nevypadá rajsky, naše sny a představy nám právě v obyčejnosti, anebo v nouzových režimech mohou poskytovat tolik potřebný poprašek výjimečnosti a nadpozemskosti.

  

Pro tento výstavní projekt jsem se nechala inspirovat tvorbou americké básnířky Emily Dickinson, jejíž báseň s číslem 1096, pravděpodobně z roku 1866, dala celé výstavě název Ráj je vždy jen věcí volby (použila jsem překlad Evy Klimentové). Zajímají mne především taková díla, v nichž můžeme ucítit jemné chvění jako ve chvílích mezi spánkem a bděním, na rozhraní dne a noci nebo dvou střetávajících se nálad či entit. Je to takové a již je to jinak. Nezachytitelnost a prchavost bývá v takových pracích vyjádřená prostřednictvím přerývaného vyprávění, přezoomovaným pohledem, použitým materiálem, médiem nebo zvoleným úhlem pohledu. Pro výstavu jsem vybrala tři autory z Ústí nad Labem, jejichž práci dlouhodobě sleduji a znám jejich umělecké i lidské kvality.

  

Silvie Milková pracuje převážně s médiem fotografie, v posledních několika letech vytváří také obrazové koláže kombinované s malbou. Silvie je vždy nejednoznačná a pohybuje se na hraně mezi realitou a fikcí, ukazuje nám fragmenty příběhů a konstruuje je do instalací tak, abychom byli uchváceni a pohlceni, ale přesto jsme odcházeli se zamotanou hlavou. 

  

Také Pavel Mrkus pracuje s neuchopitelností – jeho zájem tkví především v reflexi elektronické reality a virtuality, kterou ale vždy dokáže propojit s duchovním prostorem, filozofickými aspekty nebo pozorováním přírodních úkazů či jevů. Jeho práce se vyznačují precizností a technologickou dokonalostí, zároveň jsou však velice křehké, jaksi nehmotné a unikavé. Paprsky světla, které nás osvítí, blikající pixely nám přeběhnou po tváři a uniknou. 

  

Tvorba Miroslava Haška je vícevrstevnatá – v současné době se zabývá různými médii od videoinstalace k fotografii a objektové tvorbě. Společný základ všech jeho uměleckých děl je zájem o vyprávění příběhu. Schopnost vyextrahovat jej do univerzálnosti a nadčasovosti spolu s vizuální čistotou a zřetelností obrazu mohou diváka znejišťovat a provokovat, přesto upozorňují na proměnlivost kontextu, demaskují původní předlohy nebo si s nimi pohrávají. 

  

kurátorka: Eva Mráziková