Robert Tilbury – Silver Crust Scenarios

„Chceme nový rámec a pro tento rámec chceme novou kůži. Digitální svět poskytuje potenciální prostor, kde se to může odehrát. Skrze digitální vytváříme nové světy a odvažujeme se upravovat vlastní.“ (Legacy Russell)

„Mýty jsou původními zjeveními předvědomé psychiky, mimovolnými výpověďmi o nevědomých psychických procesech, a rozhodně nejsou alegoriemi fyzikálních dějů. Takové alegorie by byly planou zábavou pro nevědecký intelekt. Mýty mají naopak zásadní význam. Nejenže něco znázorňují, ony samy jsou psychickým životem primitivního kmene, který se okamžitě rozpadá a chátrá, jakmile ztratí své mytologické dědictví – jako člověk, který ztratil svou duši.“ (Carl Jung)

Mytologie je ústředním mechanismem společenského porozumění. Lidé vytvářejí význam a zasazují sami sebe do kontextu skrze příběhy svých kmenů. Co to znamená pro globalizovanou éru hyperfixovanou na dohled a fakticitu, a přitom zneklidněnou deepfaky a generativní umělou inteligencí? Silver Crust Scenarios, dílo vídeňského digitálního umělce Roberta Tilburyho, zkoumá tento terén na průsečících těla, technologie a mytologie.

Práce jsou asamblážemi sesbíraných fotografií z mobilních telefonů, digitálně uspořádaných a pozměněných. Vytištěné na několika vrstvách akrylátového skla oscilují mezi fotografií, malbou a sochou. Tilburyho kompozice zobrazují fragmentovaná těla a tekutá prostředí: postavy se objevují ve stavech metamorfózy, splývají, narážejí do sebe a rozpouštějí se v hybridních krajinách. Série, inspirovaná antickou mytologií a Ovidiovými Proměnami, funguje jako soubor digitálních pohádek o paměti, sexualitě a identitě v technologizovaném světě. Těla zde nejsou stabilními schránkami, ale spornými místy vnímání a proměny, neustále přetvářenými digitální kulturou, sociálními médii a geopolitickými silami.

Postavy v díle Gala Priest, sedící kolem stolu, připomínají jak rituál sociálních médií spočívající ve fotografování (a být fotografován) při jídle, tak Hostinu Tantalovu. Skloubením těchto narativů Tilbury vyzývá diváka, aby se zamyslel nad tabu. Tantalos se rouhal bohům tím, že jim naservíroval svého syna, zatímco tyto postavy servírují samy sebe – stírají hranice mezi subjektem a objektem, pozorovatelem a pozorovaným. Tento projekt přímo reaguje na naléhavé současné otázky: jak digitální obrazy formují naše chápání těla? Jak technologie a média proměňují vyprávění o intimitě, identitě a sounáležitosti? Inszenováním konfliktů a propletení mezi postavami a prostory tato díla odhalují napětí mezi soužitím a rozpadem, které definuje dnešní sociální a politickou realitu.

text: Orion Jenkins