Program výstav v Národní technické knihovně je na základě umístění v blízkosti Fakulty architektury ČVUT a také díky svému vědecko-technickému zaměření do velké míry orientován na prezentaci současné architektury. Skupinová výstava Stíny minulých utopií má za cíl nabídnout odlišný pohled na architekturu, než jaký umožňují výstavy architektonických projektů. Autoři představující své práce v rámci této expozice nejsou aktivními architekty, ale pohybují se na poli vizuálního umění; všichni oslovení umělci se nicméně ve své tvorbě kontinuálně zabývají architekturou, zejména ve vztahu ke společnosti, osobní i kolektivní paměti, ideologickým systémům. Některé zajímají otázky spojené s historicko-politickými podmínkami vzniku architektury, jiní se pohybují na více abstraktní rovině.

Nejstarším z autorů účastnících se výstavy je brňák David Možný. Představuje se mezinárodně oceňovaným klipem pro skupinu Naše věc Virtual soul vaste z roku 2005 a trojkanálovou videoinstalací Rahova, jejíž součástí je rozměrná stěna pokrytá fototapetou. David Možný si pro své filmy vyvíjí vlastní animační postupy, které často směšují použití analogových a digitálních médií. U klipu Virtual soul vaste Možný použil v Bukurešti zakoupené designové časopisy, které pracně naskenoval a získaný materiál poté rozpohyboval v animačním programu. O několik let později se do Bukurešti, která jej uchvátila, vrátil aby si ve vysokém rozlišení nafotil budovy na sídlišti Rahova. Získané fotografie poté namapoval na objekty v 3D animačním programu Tomáš Džadoň, loňský finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého, který často pracuje s monumentálním měřítkem, vystavuje tentokrát čtyři subtilnější instalace. Tři z nich jsou součástí širšího projektu Nová tradícia, ve kterém se umělec pokouší o syntézu normalizačně-panelákové kultury a lidové architektury. Džadoň pracuje v podobném duchu již několik let a jeho dosud pouze ideový návrh Monument ľudovej architektůry se v dohledné době dočká skutečné realizace.

Student Školy monumentální tvorby Akademie výtvarných umění Jan Pfeiffer se věnuje téměř výhradně tématům spojeným s architekturou. Na výstavě je prezentováno video Bez kontroly, které je momentálně k vidění také v rámci bienále Zvon, dále animace Prostorové vize a především trojice velkoformátových fotografií, na kterých vidíme postavu autora v konfrontaci s třemi výraznými architektonickými výtvory – prvorepublikovým baťovským mrakodrapem architekta Karfíka, dejvickým hotelem internacional a nejmenovanou newyorskou výškovou budovou.

Podobnou formu zvolil také jiný student stejného ateliéru AVU, Janek Rous. Na rozdíl od vícevrstevnatých, pateticky symbolistických fotografií Pfeiffera je Rousův přístup odlehčenější. Jako oranžová verze legendárního Péráka se postava Janka Rouse objevuje na střechách výškových budov.

Student Školy nových médií 2 AVU Jakub Geltner vytváří 3D vizualizace předimenzovaných bytových komplexů, které odkazují k velikášským plánům sovětských architektů. Jeden z tisků je k vidění na fasádě budovy NTK – šestimetrová vizualizace obřího „paneláku“, jehož každou stranu tvoří sto panelů. Celá budova tedy obsahuje celý milion typizovaných buněk. Další dva tisky ze série Plebeian courtyard jsou součástí expozice.

Vasil Artamonov se ve své tvorbě odkazuje často k období svého mládí stráveného v Rusku. Známá je jeho série Andrejevka, ve které se po paměti snažil rekonstruovat místo, kde v dětství žil. Na výstavě je zastoupen geometrickým obrazem, formou odkazujícím na grafiku sovětské avantgardy. Minimalistické tvary reprezentují nerealizované projekty guruů sovětské architektonické avantgardy Lisického či Melnikova. Artamonov se dále prezentuje videem, které vytvořil ve spolupráci s Petrem Krátkým a Tomášem Uhnákem Internacionál – svérázným remakem slavného Warholova Empiru.

Instalace Lukáše Machalického využívá nalezených dokumentů – cenzurovaných záznamů o agentech Československé kontrarozvědky. Machalický použil tyto tajné materiály jako východisko pro strukturování strohého betonového města.

kurátor: Milan Mikuláštík