Za výstavou Svět, v němž nežijeme stojí trojice autorů, které nepropojuje jen médium malby, nýbrž i zvýšená citlivost vůči okolnímu světu. Její titul je otevřenou narážkou na manifestační text Jindřicha Chalupeckého Svět, v němž žijeme, ve kterém se teoretik zamýšlí nad úlohou moderního umělce a zároveň vyslovuje požadavek na zrušení hranic mezi uměním a skutečností. 

 

Také pro autory této výstavy je vztah k „realitě dneška“ výsostným předpokladem jejich tvorby. Na rozdíl od svých modernistických předchůdců si však ne vždy podrželi míru identifikace s objektem zájmu, na což upozorňují i příznačnou modifikací názvu Chalupeckého textu. V hledáčku jejich pozornosti už nutně nestojí jen člověk a město, coby námětové středobody Skupiny 42, na jejímž počátku Chalupeckého text stál. Svůj zájem rozšiřují i na jiná témata, která v konečném důsledku přebírají otěže. Od v zásadě intimních sond do světa práce se tak jejich pozornost přesouvá k námětům, které mapují postupující odosobnění výrobního procesu v důsledku časoprostorové komprese současného světa. Už to proto nejsou místa, nýbrž spíše ne-místa, tedy lokality bez paměti ve smyslu hyperprostorů charakteristických pro globální kapitalismus, ve kterých – namísto poetiky prostoru – vystupuje do popředí bezmezná prázdnota dehumanizovaného území. Jestliže je tedy pro umělce Skupiny 42 ústředním programem tvorby zkoumání identity místa, pro autory této výstavy je to spíše něco, co bychom mohli nazvat výzkumem deteritorializace prostoru, tedy jevu charakteristického právě pro pozdní fázi kapitalismu, kdy už kapitál není vázán na jedno místo a bez větších problémů, prakticky neomezeně, migruje podle potřeby trhu. 

 

Modernistické tvarosloví, které všichni čtyři autoři při práci používají, je přitom původcem specifické významové subverze, neboť to byla – trochu paradoxně – právě moderna, která uvedla do pohybu tento neustále se zrychlující stroj ekonomického proudění a kulturní výměny, jehož důsledkem nemůže být nic jiného než totalizovaná globalita.