TARYN SIMON

Taryn Simon vytváří propracované rejstříky věcí, skrytých doslova nebo obrazně. Příznačně pro dobu, kdy se čím dál častěji definujeme skrze předměty, se na jejích fotografiích objevují spíš objekty, než lidé nebo situace. Pokud se někdy v jejím světě vyskytují, lidé se většinou podřizují roli zaměnitelných položek ve větších, dominantních systémech. Práce Taryn Simon prověřují způsoby reprezentace. Ptají se, jak zobrazovat složité myšlenky jako daně, nespravedlnost nebo moc, zkoumají podoby a hodnoty informací – ať je to DNA nebo turistické katalogy míst určených k bombardování – a ukazují zdánlivě neutrální komunikaci jako nevyhnutelně konstruovanou, předpojatou a ovládající, ale vždycky taky vystavenou náhodě.

Její metody, živené žurnalistikou stejně jako kritickou teorií, často zahrnují léta rešerší, intenzivní cestování a komplikovaný sběr materiálu. Konceptuální přístup ale nedoprovází odmítnutí vizuality nebo vyprávění příběhů, jejich svůdnost je součástí plánu. Její fotografie, většinou pořízené velkoformátovým aparátem, usilují o krásu a spolu s texty vybírají z mytologií 20. a 21. století zvraty mezinárodních vztahů, dějinné paradoxy nebo přitažlivé „co kdyby?“ konspiračních teorií a kombinují je s kouzlem kabinetů kuriozit a představitelů kafkovských struktur, které míjíme po cestě z letiště.

Simon považuje za svoje vyjadřovací prostředky shodně fotografii, text a grafický design. Sladěnost a důslednost, které jí její schopnosti a zdroje dovolují, ono samotné množství informací, přesvědčivost obrazů, serióznost textů i designu a exkluzivita materiálů použitých při výrobě lákavých artefaktů, to vše představuje tvář objektivní a nezpochybnitelné autority. Ve skutečnosti jsou tu ale proto, aby zakrývaly a ve výsledku tak podtrhly nutně manipulativní povahu uspořádávání informací a čím dál prchavější hranici mezi realitou a fikcí, důvěryhodným a neuvěřitelným, podstatným a libovolným, řádem a chaosem.

Taryn Simon (1975) pracuje s fotografií, textem, sochou, filmem/videem i performancí. Vystavovala mj. v Ullens Center for Contemporary Art, Peking (2013); MoMA, New York (2012); Tate Modern, Londýn (2011); Neue Nationalgalerie, Berlín (2011) a Whitney Museum of American Art, New York (2007). Je zastoupena ve sbírkách MoMA, Tate Modern, Guggenheim Museum, Centre Georges Pompidou a Los Angeles County Museum of Art.