Představme si drobné, neviditelné chloupky oka kroužící po povrchu objektu. Jemnými doteky zkoumají materiální povahu předmětů. Tak by mohla začínat modernistická studie na téma vidění propojující velmi těsně haptické s optickým. Přestože o modernismu může být v kontextu s pracemi Tatiany Nikuliny stěží řeč – naopak její objekty odkazují k pomyslně druhému (organickému, měkkému a oblému) poli designu a umění – způsob použití videa jako média průzkumu jí vytvořených artefaktů má v sobě něco z oné vědeckosti počátku 20. století. Ovšem v kombinaci s obrazovou emotivní poetikou videí by bylo na místě hovořit spíše o jakési vědeckosti mimozemské, nebo alespoň o výzkumu nezakládajícím se na západo-evropských konvencích.

Nikulina mění ve svých videích hierarchii pasivních a aktivních rolí. Převrací jejich důležitost. Jí vytvořené objekty jsou herci hlavních rolí. Ostatní je jim přidružené. Pro galerii NIKA vytvořila umělkyně, jež v současnosti ukončuje bakalářské studium v ateliéru sochy na VŠUP , video tematicky spojené s blížícím se začátkem jara. Spolu s ním vystavuje několik objektů, které ve filmu účinkují.

Tatiana Nikulina je skrze své sešité sochy schopná podchytit erotično ve zcela nevulgární rovině a ukázat motivy počínání a jejich komplexnost v čisté a jednoduché stylizaci. Využívá k tomu paradoxně „nečisté“, „zbytkové“ a sochařsky „nízké“ materiály. Ostatně život také nevzniká ve sterilně čistém prostředí.

Kurátorka: Tereza Hrušková