Pohled do výstavy / foto M. Polák

Společná výstava Ada Dekkerse a Tomáše Rajlicha v Galerii Závodný v Mikulově vznikla ve spolupráci s Danielem Dekkersem, synem zmiňovaného nizozemského umělce, a Tomášem Rajlichem, který poslytl archivní materiály a navrhl koncepci tohoto ojedinělého výstavního projektu. 

 

Východiskem pro výstavu jsou kresebné záznamy obou tvůrců ze 60. a 70. let 20. století, které v otevřeném a světlém prostoru Galerie Závodný doplňují reliéfy a prostorové objekty ze stejného časového období.

 

Setkání dvou blízkých tvůrčích světů dnes již legendárních umělců odkazuje k jejich osobnímu přátelství, nezištnému sdílení vizí a nových poznatků, které měly svůj pevný základ v minimalistickém a úsporném výtvarném projevu. Archivní černobílé snímky dokumentují tvůrčí a otevřenou atmosféru haagského ateliéru Tomáše Rajlicha. 

 

50. léta byla v evropském západním umění silně ovlivněna barevnou a expresivní malbou hnutí Cobra a také americkým expresionismem v podání Jacksona Pollocka, Willema de Kooninga či Franze Klina.

 

V raných 60. letech se část mladých umělců vůči tomuto přístupu vyhraňuje a opětovně hledá vazbu k jednoduché formě, působení světla i netradičním výtvarným materiálům. Silným inspirativním zdrojem pro kresby Ada Dekkerse z tohoto počátečního období jsou práce spojené s hnutím De Stijl a tvorbou Pieta Mondriana.

 

V evropském prostoru se postupně formují skupiny inklinující ke geometrické abstrakci a kinetickému umění, např. skupina Zero v Německu, uskupení Null v Nizozemí, hnutí Zero v Itálii, v českém prostředí Klub konkrétistů (1967), jehož spoluzakladatelem je Tomáš Rajlich.

 

Ad Dekkers a Tomáš Rajlich ale vývojově směřují stranou od těchto programy svázaných hnutí. Minimalizují svůj výtvarný projev až k jistému „fundametu“, jakési nezbytné podstatě malby, kresby, reliéfu či sochy v prostoru. Pro vznikající minimalistické práce je příznačný sklon k monochromnímu pojetí, velmi puristické formě vycházející ze základních geometrických tvarů (kruh, čtverec, trojúhelník). Drobnými zásahy je symetrie těchto útvarů narušována, vznikající kompozice je možné rozvíjet v serielních řadách.

 

Oba dva autoři byli velmi záhy reprezentováni významnými galeriemi, v případě Ada Dekkerse se jednalo o galerii Riekje Swart v Amsterdamu, k jejímuž portfoliu autorů patřil např. Lucio Fontana, Sol Lewitt, Agnes Martin, Francois Morellet, Peter Struyken a Gerhard von Graevenitz.

 

Tomáš Rajlich byl zastupován galerií Art & Project v Amsterdamu, galerií Francoise Lambert v Miláně a galerií Yvon Lambert v Paříži. V roce 1975 se společně s Bricem Mardenem, Robertem Rymanem, Gerhardem Richterem a dalšími stal jednou z vůdčích vizionářských osobností na výstavě Fundamental painting ve Stedelijk Museu v Amsterdamu.

 

Bylo by zajímavé sledovat, jak se umělecké cesty obou protagonistů výstavy rozcházejí či naopak přibližují v časové ose až do dnešních dnů. Smrt Ada Dekkerse v roce 1974 nám bohužel možnost tohoto retrospektivního pohledu odňala. Ve svých odborných textech a publikacích se jeho odkazu věnuje Carel Blotkamp z Nizozemí. Díky jeho úsilí je možné jedinečnost tvorby Ada Dekkerse přiblížit i mladším generacím.

 

Progresivní tvorba Tomáše Rajlicha je svým způsobem unikátní, protože ve svém uměleckém vyjádření nikdy neustrnul. Každá změna či posun působí v kontinuitě jeho tvorby zcela přirozeně, přitom však logicky a koncepčně. Jako každý průkopník je tak vždy krok před před svým publikem, nucen o své postoje opakovně bojovat.

 

V. Brucháčková Závodná