Rakouský fotograf a filmař Erwin Kneihsl (nar. 1952 ve Vídni) patří k nejzajímavějším umělcům střední generace žijícím a pracujícím v internacionálním prostředí Berlína. Jako absolvent Fotografického ústavu ve Vídni se Kneihsl vyučil tradičnímu řemeslu reprodukčního fotografa. Od té doby pracuje s klasickými kamerami na analogové bázi, jako je např. Leica. Digitální snímky jsou pro něj výjimkou. Dává přednost černobílé fotografii, která mu umožňuje realizovat jeho vlastní specifickou vizi reality.
Na umělecké scéně se Kneihsl stal známým také svými filmy. Jedním z raných projektů je "Deutschland privat – Eine Anthologie des Volksfilms" (Německo soukromé – antologie lidového filmu) z roku 1980. V tomto filmu, který natočil se svým spolupracovníkem Robertem van Ackeren, jsou sestříhány 8mm amatérské snímky, zachycující scénky z dovolené, rodinných oslav a výročí, ale také amatérské pornofilmy. Tento materiál je doplněn záběry umělce v typické černobílé formě, navozující atmosféru tzv. film noire (černého filmu).
Kneihsl pracuje s prostředky mystifikace a ironie, s jejichž pomocí se vyrovnává s aktuálními a historickými tématy, zejména německé provenience. Ve svých fotografických knihách, jako například "Deutsche Geschichte und Heldengräber" (Německé dějiny a hroby hrdinů) se   pokouší fixovat (zachytit) "zvětralá svědectví velkorysých slibů: monumentů pro strašidla posledních sta let". Jeho obsáhlé a zatím poměrně málo známe dílo je výsledkem mnoha cest, které Kneihsl podniká ve středoevropském prostoru, v Rakousku, Německu, Česku, Polsku a Litvě. V českém prostředí jej zaujala především konstruktivistická architektura dvacátých a třicátých let minulého století, zejména vily v Brně a okolí.
Charakteristikou těchto snímků je okolnost, že Kneihsl používá tradičních technik černobílé fotografie, pracuje s deskovými kamerami, s jejichž pomocí vytváří zdrženlivé, jakoby nenápadné snímky, upomínající na styl amatérů. Ve skutečnosti jsou jeho fotografie výsledkem precizního pozorování a perfektní práce v temné komoře, kde Kneihsl vyvíjí a zpracovává materiál jako alchymista nebo mág, kterému jde o odhalení skrytých významů věcí a situací.
Zdeněk Felix

Zdeněk Felix (1938 v Českém Brodě) vystudoval filosofii, historii a estetiku na Karlově universitě v Praze. Po promoci byl redaktorem časopisu Výtvarná práce (1965-68). Emigroval do Švýcarska, kde nastoupil (1969) jako asistent Haralda Szeemanna v Kunsthalle Bern, poté pracoval v Kunstmuzeu Basilej (do 1976).  Byl kurátorem Muzea Folkwang v Essenu (1976-86), ředitelem Kunstvereinu v Mnichově (1986-1991) a ředitelem výstavního centra Deichtorhallen v Hamburku (1991-2003). Od roku 2008 spolupracuje s výstavním prostorem KAI 10 v Düsseldorfu. Žije a pracuje v Berlíně.
Zdeněk Felix uspořádal přes 180 výstav ve Švýcarsku, Německu, Čechách, Itálii, Francii, Holandsku, Maďarsku, Finsku a Norsku. Jako jeden z prvních kurátorů ve veřejných institucích představil umělce jako je Gerhard Richter, Mario Merz, Jannis Kounellis, Per Kirkeby, Hans Peter Feldmann, Giuseppe Penone, Katharina Sieverding, Andreas Schulze, Luciano Fabro, Jiri Georg Dokoupil, Cindy Sherman, Jeff Wall, Martin Kippenberger, Albert Oehlen, John Baldessari, Hanne Darboven, Ellen Sturtevant, Anselm Kiefer, Imi Knoebel  a Thomas Zipp.