Vendula Chalánková – Radši maluj!

“Můj tatínek se narodil roku 1929. Vyprávěl nám, že když měl jít do učení, postavili chlapce do řady a všechny je rozřadili se slovy: truhlář, zámečník, truhlář, zámečník… byla válka a byly potřeba zbraně a rakve. Padnul na něj truhlář. V dospělém věku se tím nikdy neživil, ale doma měl vybavenou dílnu a v garáži jsme měli jeho absolventskou skříňku. Po roce 1999, když se mi podaří dostat se na fakultu výtvarných umění, tento svůj obor zúročuje, když mi vyrábí rámy k obrazům. Nechává si u truhláře vysoustružit oblý okraj rámu a pak mi je doma pomocí klihu slepuje. Vytvoří si k tomu na stole lepící mechanismus, který rám drží pohromadě, když schne. Na tyto rámy napnu kanavu a vyšívám na ně SMS zprávy, které mi chodí na mobil a já si je chci takto zachovat. Když to tatínek vidí, moc se mu to nezdá a komentuje to slovy: Radši maluj!” (Vendula Chalánková)

Vendula Chalánková nejčastěji maluje tak, jako by nemalovala. Její způsob práce se už na první pohled vymyká tradiční představě o malbě jako gestickém, expresivním procesu. Tah štětce eliminuje na minimum, podobné je to až na výjimky i s texturou, výraz obvykle nahrazuje preciznost. Povrch jejích obrazů je dokonale hladký, barvy nanáší tak pečlivě, že výsledek může působit jako digitální výstup. Není se čemu divit, že její v pravém slova smyslu práce nevznikají ani snadno, ani rychle. Malba v jejím případě představuje spíš optický vzorec bez známek rukodělnosti. Přesto si zachovává vizuální citlivost, kompoziční jemnost a nezříká se toho nejdůležitějšího, totiž zaujatého výběru motivu.

Pojem ne-malba, alespoň v souvislosti s Vendulou Chalánkovou, neoznačuje negaci, ale posun. Nejde o odmítnutí malby jako takové, ale o její přehodnocení. Malířský akt je stále přítomný, jen zbavený expresivity. V kontrastu s jejím ne-rukopisem stojí emoce spojená s obsahem. Témata obrazů bývají osobní, niterná, někdy až intimní. I když se přitom Vendula Chalánková často soustředí „jen“ na předmětnost – tedy konstatování faktů, fungují její plátna nejednou jako vizuální podtržítka s kritickým akcentem. Její věcnost není chladná, jen záměrná. Každý obraz přitom vzniká z konkrétního důvodu, z potřeby něco sdělit, na něco upozornit, něco důležitého zachytit. A to v dnešní době není samozřejmá věc.

kurátor: Radek Wohlmuth

zvláštní poděkování: COLLETT Prague | Munich, Galerie hlavního města Prahy, HoMA Collection, Sbírka Marek, Sbírka Roberta Runtáka, Včelou a mlíkem a dalším soukromým sbírkám