Jana Kapelová ve svém participativním projektu s ambivalentním názvem „Volný pracovní čas“ hledá mezery a modely pracovních subverzí. Autorský výzkum se zamýšlí nad “prostředím” vytvářeným zaměstnavatelem pro zaměstnance, kteří svými realizacemi ignorují nebo vzdorují imperativu pracovní etiky hlásající rychlost, výkonnost a iniciativnost.

Volný pracovní čas

Seberealizace je v klasické Maslowově teorii potřeb na vrcholu hierarchie. To, že si zaměstnanec dokáže odtrhnout, ať už tajně nebo jako veřejné tajemství, kousek “času pro sebe”, považuje Kapelová za osobní zisk, zvláště pokud zaměstnanci samotný “pracovní čas” nic takového neposkytuje. Vyzvala své známé a jejich prostřednictvím další osoby k „přiznání se“ ke kreativním tajným dílům (poezie, próza, objekty, kresby, knížky, společenské hry apod.) vytvořeným výlučně v práci, často s mimikry pracovní náplně. Získaný objekt doplňuje o jejich výpověď, která se váže k předmětu tvořivé činnosti.

“Volný pracovní čas” je kreativní a zřejmě často jediná dostupná forma, jak si zaměstnanci můžu prosadit svůj zájem oproti zaměstnavateli, který chce co nejvíc práce (v souladu s tím, co se má v podniku dělat), za co nejméně peněz.