Ostrov Moran se nachází na poloostrově Labského luhu – místě, které není skutečným ostrovem, ale po většinu roku se jím stává. Prostor pravidelně zaplavovaný řekou, proměnlivý, těžko přístupný a dlouhodobě opuštěný. Krajina, kde se přirozené procesy mísí s tím, co do nich vstupuje lidským zásahem.

Řeka sem přináší náplavy i odpad. Právě zde se hromadí torza Moran – slaměných figur tradičně spojovaných s vynášením zimy. Ztrácejí svůj původní význam a stávají se součástí prostředí. Rozpadají se, zachycují ve větvích, zarůstají bahnem a postupně se proměňují v materiál krajiny.

Morany na ostrově existují jako přechodový stav mezi objektem, rituálem a organismem. Jsou odkázané na to, co řeka přinese, a podléhají stejným procesům jako okolní příroda. Jejich těla se mění, rozkládají a znovu skládají z přírodních i umělých prvků.

Ostrov Moran není místem očisty, ale paměti. Připomíná, že to, co bylo posláno pryč, nezmizelo – pouze se usadilo jinde. Výstava pracuje s napětím mezi rituálem a jeho důsledky, mezi lidským gestem a dlouhodobou stopou, kterou zanechává v krajině.