Miloš Michálek propojuje umění a vzdělávání nejen ve svém životě a tvorbě, ale také v této konkrétní galerijní prezentaci. Jeho výstava v Galerii Emila Filly tak je a současně i není výstavou jednoho autora.
Podobně jako nejsou vzdělávání, edukace, učení pouze individuálními procesy a vždy v nich hrají význačnou roli momenty vzájemné komunikace a mezilidských vztahů, podobně je tomu i u této výstavy, v níž autor dává prostor výtvarným a uměleckým projevům svých žáků a studentů. Galerijní kóje se tak proměňují ve skutečný Michálkův kabinet, jenž není uzavřen, ale naopak vybízí diváky k nahlédnutí a listování archivovanými díly, která se tak po mnoha letech (mnohdy zcela poprvé) dostávají na veřejnost.