Technika, auta, motocykly

Téma techniky a strojů se v českém umění objevuje v tvorbě řady autorů. A to už v první polovině 20. století. Svými citlivě malovanými obrazy automobilových závodů dodnes zaujme Vilém Kreibich, i když jeho malířský přístup byl snad až příliš tradiční. Známý sochař Otakar Švec vytvořil obdivuhodnou sochu Motocyklisty, která je již dlouhá léta součástí stálých expozic pražské Národní galerie. Nejdříve byla umístěna v někdejším sochařském parku při zbraslavském zámku, potom byla převezena do Veletržního paláce. Svým civilistním cítěním je názorově blízko Bedřichu Stefanovi, který se ve své sochařské tvorbě kromě jiného zabýval i tématem automobilu. Ale nejvíc se technikou a jejím vývojem zabývali umělci Skupiny 42, která si zvolila jako jedno z hlavních témat město a s ním spojený život. Tak třeba na obrazech Františka Grosse se objevují figury-strojky, v sochách Ladislava Zívra najdeme odkazy k vědeckým objevům, Jiří Kolář se zajímal o městský folklor a vytvořil například i působivou muchláž s tématem automobilu, která je součástí sbírky Jana a Medy Mládkových.

Zvláštní vztah ke krajině poznamenané zásahy člověka měl Kamil Lhoták. Jeho obrazy obsahují skrytá tajemství doprovázející zvláštní příběhy. Svá tajemství nerad prozrazoval, každý si je musel sám domýšlet nebo si vytvořit vlastní představu spojenou s osobními vzpomínkami. Neměl žádné oficiální umělecké vzdělání, ale jeho charakteristický přístup k oblíbeným motivům byl od počátku velmi přitažlivý. O tom svědčí i úspěch jeho první pražské výstavy v Beaufortově galerii v roce 1939. Jeho neškolená, ale o to bezprostřednější tvorba měla svým způsobem blízko k ostatním členům Skupiny 42, které také zajímalo prostředí velkoměsta spojené s atributy technického pokroku. On však měl vyhraněný vztah ke světu technických vynálezů – balonů, letadel, motorek, bicyklů a automobilů. Jeho obrazy jsou zvlášť poutavé pro svou srozumitelnost, pro své romantické cítění a nostalgii, s níž si připomínal vlastní prožitky blízké prožitkům kohokoli z nás.

Úplně jinak přistupuje ke světu automobilů další velká osobnost českého umění, Theodor Pištěk, který byl sám úspěšný automobilový závodník. Proto se také v řadě obrazů, které jsou rozsety po různých veřejných i soukromých sbírkách, inspiruje pro něj důvěrně známým prostředím závodů. Na rozdíl od komorně působících obrazů Kamila Lhotáka však jeho obrazy vyznívají monumentálně. O tom svědčí například instalace nazvaná Konec lesa, jejíž součástí je motor poničený požárem. Byla po několik let vystavena v Museu Kampa, kde tvořila výraznou dominantu stálé expozice. Technické zpracování témat je také zcela odlišné, blíží se totiž svou dokonalostí mezinárodnímu proudu hyperrealismu či fotorealismu, i když se k němu přiřazuje jen volně. Theodor Pištěk zval na závody, jichž se zúčastnil, své přátele a mezi nimi i známého malíře Jaroslava Vožniaka, který se stal jeho fanouškem. A také pro něj dokonce vytvořil vynikající obraz inspirovaný tímto prostředím. Bedřich Dlouhý, který se svým uměleckým názorem blíží Jaroslavu Vožniakovi, má stejně rozvinutou představivost a podobně jako on se dokáže vyjadřovat s technickou dokonalostí. Automobil se sice v jeho tvorbě nestal frekventovaným motivem, ale jeho jediná krajina s autem je mimořádně silná a přesvědčivá.

Skupina Radar navázala na Skupinu 42, jejíž někteří členové do ní vstoupili a setkali se v ní s následující generací. K ní se řadí Dobroslav Foll, kterého zaujal svět techniky a který se v řadě obrazů věnoval i tématu automobilu. Jeho obrazy, v nichž se vyjadřuje zjednodušenými znaky, mají působivou atmosféru a spoluutvářejí historii českého umění od šedesátých let minulého století. Zvlášť v posledních letech stále víc oslovují diváky i sběratele a jejich ceny stoupají.

I v současnosti se auto z různých důvodů stává tématem výtvarných umělců. Stačí připomenout trabant na sloních nohách, jejž vytvořil sochař David Černý a který se v roce 1990 objevil na Staroměstském náměstí. Stal se symbolem odporu ke komunismu a reagoval i na situaci východních Němců, kteří se v roce 1989 snažili za každou cenu odejít do západního Německa. V jeho tvorbě se objevuje auto i v jiných souvislostech. Například když získal Chalupeckého cenu za instalaci aut zavěšených v malé dvoraně Veletržního paláce a tehdejší ředitel Národní galerie Milan Knížák nedovolil, aby mu prezident Václav Havel předal cenu v prostorách instituce. Nebo se objevuje v několika sousoších cyklu, v nichž vykreslil zásadní okamžiky našich dějin se smyslem pro detail i absurditu vybraných situací.

Jiří Machalický

 

Obraz Daimler Motorkutsche (1886) und Benz Patent-Motorwagen (1886) z roku 1987 patří do Warholovy slavné, ale nedokončené série historických automobilů pro značku Mercedes-Benz. V roce 1986 Andy Warhol souhlasil s objednávkou německého galeristy Hanse Meyera na obraz slavného vozu Mercedes-Benz 300 SL. Obraz následně tak zaujal vedení automobilky, že se rozhodla Warhola požádat o vytvoření celé série mapující historický vývoj vozidel Mercedes-Benz. Cyklus obrazů byl zamýšlen jako oslava 100. výročí vynálezu automobilu, jehož prvními tvůrci byli němečtí konstruktéři Gottlieb Daimler a Karl Benz. Oba vynálezci posléze své úsilí spojili a dali vzniknout dnes již legendární značce Mercedes-Benz.

Série obrazů Andyho Warhola na téma historie značky Mercedes-Benz však zůstala neukončena vinou autorovy smrti v únoru 1987. Ze zamýšleného cyklu 80 obrazů celkem 20 historických automobilů Warhol stihl dokončit 36 pláten a sítotisků a 13 kreseb. Série začíná chronologicky nejstaršími modely z roku 1886 Daimler Motorkutsche (Daimlerův motorový kočár) a Benz Patent-Motorwagen (Benzův patentovaný motorový vůz). Právě tyto dva nejstarší vozy jsou tématem obrazu vystaveného v Museu Kampa. Dalšími auty, která následovala, byly klasické modely z dvacátých let minulého století, závodní formule W125 z roku 1937 či futuristický koncept C111 z roku 1970.

Celá série 32 obrazů a 13 kreseb je v současnosti vystavena v rámci rozsáhlé sbírky umění Daimler Art Collection v sídle automobilky ve Stuttgartu. Z celkového počtu 36 obrazů, jež stihl Andy Warhol dokončit, jsou nyní jen čtyři v soukromých sbírkách. Velký úspěch Warholovy série mercedesů k stému výročí vzniku automobilu byl prvním impulzem pro vznik sbírky umění, která nyní čítá více než 1800 prací.

Warhol pojal v rámci série každý automobil jiným způsobem, a to jak celkovou barevností, tak také rozměry pláten. Obraz Daimler Motorkutsche (1886) und Benz Patent-Motorwagen (1886) se vymyká právě svou nadstandardní velikostí. Jako by malíř chtěl jeho monumentálními rozměry (234×640 cm) zdůraznit důležitost vynálezu automobilu pro 20. století.

Ján Gajdušek