Kdo si bude moci dovolit stesk po tom, co mělo zůstat stejné a právě tak i „jiné“, až se podél plotů ohraničujících developerská území jednou přestanou promenádovat smečky toulavých psů?

 

Výstava se zabývá romantizací Bělehradu jako místa reprezentujícího fenomén post-socialistických velkoměst na takzvaném Balkáně. Střetávají se v ní díla umělců a umělkyň, kteří v Bělehradě určitou dobu žili nebo v současnosti žijí a jejichž pohledy společně vytváří komentář k běžným, často esencializujícím, vyobrazováním tohoto místa. Projekt se tak mimo jiné vyjadřuje i k pozici „západních“ návštěvníků, kteří k Bělehradu často přistupují okouzlení urbanistickým rozkladem a někdy i doslovnou toxicitou samotných míst. Cílem výstavy však není tento fenomén kritizovat, ale pokusit se pochopit procesy, které za touto mytizací, romantizací a především poptávkou po údajné autenticitě a geniu loci stojí.

 

kurátoři: Barbora Ilič, Risto Ilič