Západ není západ. Umělecká kritika a vymezení západu

Panelisté: Elena Agudio, Vít Havránek, Vjera Borozan a Maria Iñigo Clavo

Moderátor: Pablo José Ramirez

V posledních letech jsme svědky vzrůstajícího množství postkoloniální umělecké praxe na takových světových výstavách, jako bylo 57. bienále v Benátkách Biennale a documenta. Tato praxe obvykle sahá od složitých politických narativů až k prázdnému neofolklorismu, což dokládá paradoxy Západu a jeho vztahu ke kultuře.

Když martinicko-francouzský literární kritik a filosof Edouard Glissant konstatoval, že „Západ není Západ, je to projekt, ne místo“, předvídal možná nejasné vnímání tohoto projektu, který po roce 1989 získává univerzální status, nejen jako projekt globální, ale jako matrice, která produkuje tu jedinou možnou realitu. Když tak činí, vyhýbá se Západ specifickému určení místa, přičemž sám na sebe nahlíží jako na post-ideologický projekt s univerzálními cíli.

Po roce 1989 se postkomunistický blok snažil vyrovnat s historií, když vstoupil do teleologie doby zafixované optimistickým pokrokem historie Západu. Vztah postkoloniálních oblastí k němu není méně problematický, determinovaný kreolizací a kolonizací duše a národním státem jako politickým projektem, který byl po pádu Berlínské zdi vystřídán globálním multikulturním neoliberalismem.

V roce 1982 představila MoMA kontroverzní výstavu: Primitivismus v umění dvacátého století: Příbuznost kmenového a moderního, kde přišli s hledáním nezápadních stop v moderním umění, a když tak učinili, skončilo to obhajobou univerzálního kánonu dějin umění. Když budeme parafrázovat uměleckého kritika Thomase McEvilleyho: Smyslem takového teoretizování je zabránit větším mezerám v dějinách západního umění; jeho tradice má zůstat nedotčená, neproniknutá a nenarušená žádným mimozápadním vlivem. Avšak tento konflikt se dramaticky změnil, dnes asistujeme nikoli vesternizaci kmenového umění, ale trivializaci kultury. Západ se v tomto smyslu nesnaží být reprezentantem jediné kultury, ale globálním pastišem, který se obvykle zhutní v jediném vágním pojmu „diverzity“.

Takže, kde a kdy vlastně Západ začíná? Jak bychom pak měli přemýšlet o napětí mezi postkomunistickým / postkoloniálním kontextem ve vztahu k západnímu umění? Jsou tu vůbec nějaké trhliny? Jak se postfordovký kapitalismus a postmoderní globální kultura s tak fragmentovanou a rozmanitou historií vypořádaly? A jak to působilo na formování současného umění ve 21. století?

Na tomto panelu budeme diskutovat o těch přístupech v umělecké kritice a kurátorské praxi, které staví na kritickém postoji k ideji „Západu“ nad rámec geopolitické interpretace, a snaží se pracovat s perspektivami, které sledují Západní projekt jako otázku ideologie a jako virus, který zasahuje těla i předměty, a jako průmyslovou výrobu času.

Akce bude probíhat v anglickém jazyce

Akce je organizována Cenou Věry Jirousové ve spolupráci s Pablo José Ramirez a festivalem 4+4 dny v pohybu.

Akce probíhá díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Hlavního města Prahy.