Dne 26. 4. 1986 došlo k havárii černobylské jaderné elektrárny, a k zamoření oblasti o rozloze mnoha tisíců kilometrů čtverečních. Bezprostřední okolí reaktoru muselo být evakuováno a většina obyvatel se do svých domovů již nikdy nevrátila. Dnes je černobylská oblast členěna na několik vnitřních zón, které jsou přísně hlídané, a vstup do nich je umožněn pouze na zvláštní povolení. V zóně 1 (okruh zhruba do 2 km od elektrárny) se nachází město Pripjať, kde dříve žilo přibližně 50 000 lidí. Po havárii zůstalo zcela opuštěné. V Pripjati jakoby se zastavil čas, a proto je dnes toto město považováno za jedno z největších „měst duchů“ na světě.

Výstava, která černobylskou oblast přibližuje zvukem i obrazem, je složena ze tří celků. Prvním z nich je soubor hudebních kompozic, inspirovaných konkrétními místy v Pripjati. Jedná se o autentické nahrávky zvuků přírody, interakce člověka se zónou, nebo radiometrických dozimetrů, pořízených v oblasti první zóny v letech 2010–2012. Interaktivní zvuková instalace (čtyř kanálová, neustále proměnlivá prostorová kompozice) v centrální místnosti přibližuje nejistý charakter „zóny“, která je sice stabilní a bez vitality, pozvolný rozpad a skrytá nebezpečí tu ovšem generují neustálou intenzivní atmosféru napětí a možné okamžité změny. Technicky využívá instalace programování v komplikovaném softwarovém prostředí, ale zároveň jednoduchého akustického efektu. Tematizuje tak nenápadně černobylskou technologickou ambivalenci: její pokročilost i zastaralost, složitost, křehkost, možnost selhání, éru těžkého průmyslu i informační společnost. Součástí výstavy jsou i videoprojekce, které vznikly náhodným zapínáním fotoaparátu při přesunu mezi jednotlivými prostory a hudební kolekce Pripyat Piano přinášející dokumentaci zapomenutých černobylských klavírů.

www.soundsofchernobylzone.com
www.pripyatpiano.com

Autor konceptu: Eliška Cílková
Vystavující autoři: Eliška Cílková, Jan Ryant Dřízal
Technická realizace zvukové instalace: Jakub Hybler
Kurátorka: Hana Buddeus
Grafické řešení: Mütanta