Fotografie a umění ve druhé polovině 20. století

Výstava je alternativou k prezentování umělecké fotografie, které vychází z tradičního výkladového modelu. A v daném smyslu také pokusem podívat se kriticky na zažitou představu o vztahu fotografie a výtvarného umění, v němž adjektivum „umělecká“ hrálo donedávna roli neuralgického bodu, kolem kterého se roztáčely nekonečné a často plané debaty, ale také aktivity produkující umělecké hodnoty, k nimž stojí za to se vracet.

Výstava je prostředníkem mezi divákem a jedním z aktuálních proudů fotografického diskurzu, což jí nijak nebrání být zároveň podívanou opřenou o kvalitu osvědčených i neznámých fotografií a děl výtvarného umění. Na druhou stranu, i když se věnuje době druhé poloviny 20. století, nelze od ní čekat, že bude její reprezentativní historií citující umělce a fotografie, jež jsme zvyklí s železnou pravidelností na výstavách vídat. Koncepce výstavy dosahuje svého cíle přesně opačným postupem. Vtahuje do diskuse pojmy, témata a sporné body, které byly v průběhu druhé poloviny 20. století frekventované, a snaží se naznačit, proč tomu tak bylo. To konkrétně znamená, že se zaměřuje na oblasti, v nichž umělci dali svým fotografiím formy, jež evidentně odkazují na výtvarné umění. A rovněž na oblasti, kde se fotografie chovala zcela autonomně, nebo byla dokonce důvodem či podmínkou vzniku určité umělecké disciplíny. Protože vztah fotografie a výtvarného umění byl ve sledované době vzájemný, a nikoli jednosměrný, jak by se mohlo zdát z četných interpretací opomíjejících pro fotografii zbytek světa, budou v expozici zastoupena i díla výtvarného umění, která nějakým způsobem odrážejí vztah k principům fotografie.

Výstava je rozčleněna do sekcí, které se v rámci konstelací uměleckých artefaktů různých médií vyjadřují k tradičním žánrům a uměleckým druhům, jako je krajina, op-art, informel, fotorealistická malba, konceptuální tendence atd. Nejde ovšem o prosté porovnávání forem, i když i to tu má své místo, ale o jejich propojení na základě sdílených principů. Proto mohou vedle sebe stát krajiny piktorialistů pasoucích po ideálním vzhledu a novodobé digitální montáže, objekty a konceptuální fotografie nebo třeba fotogramy a dokumentární fotografie.

Jednou z nejspornějších otázek teorie fotografie a zároveň vlastností, která fotografii v našich očích dělá fotografií, je schopnost dokumentace, tedy objektivního zachycení vnějšího světa. Tento moment je klíčový i pro koncepci výstavy. Snažíme se vyvarovat ztotožnění fotografie s finální realizací odvěké touhy západní civilizace mít k dispozici nástroj dokonalé reprezentace. Stavíme naopak tuto touhu do role referenčního rámce, a to jak pro výtvarné umění, tak pro fotografii, protože se domníváme, že každé z uměleckých médií si k ní budovalo a buduje vlastní zcela specifický vztah, vycházející z jeho jedinečných možností.

Projekt uzavírá trojdílnou sérii výstav V plném spektru. Fotografie 1900-1950 ze sbírky Moravskégalerie v Brně (4/11/2011 – 5/2/2012) a L'étude d'apres nature. Fotografie a umění v 19. století (24/2/2012 – 20/5/2012) věnovaných problematice fotografie a umění, která je ohlédnutím za padesáti lety existence fotografické sbírky Moravské galerie v Brně.