Výstava Ateliéru sochařství 2, Akademie výtvarných umění v Praze
Vystavující: Jana Svobodová, Matyáš Zeman, Monika Kučerová, Tereza Šrámková,Veronika Hurtová, Matěj Liška, Radek Mužík, Sára Skoczková, Kristína Haviarová, Dominik Adamec, Dávid Brna, Nela Britanáková, Matouš Fiala, Iva Šerá.
Název výstavy se vztahuje k základním otázkám porozumění a komunikace. Problematizuje černobílé přístupy, které jsou pro většinu situací nepřesné, protože věci existují spíše v rozplývající se nejednoznačné škále a nikoliv v oddělených protikladech. Téma výstavy se vyvíjelo na základě společných ateliérových diskuzí, nejprve o starozákonní metafoře zmatení jazyka, postupně se však stávalo stále více obecnějším a abstraktnějším. Lze limity porozumění chápat pouze negativně? Je jednoznačně pozitivní si zcela rozumět? Máme v sobě jakýsi „vnitřní jazyk“, který není verbalizován? Je představitelný nějaký univerzální jazyk a bylo by vůbec dobré o něj usilovat? Takovéto řetězení otázek lze promítat do různých rovin a oblastí, od osobní komunikace, přes širší společenské vztahy až po environmentální problematiku. Jeho důsledky se ale mohou projevovat například v tvarové rozmanitosti architektury a je zřejmě také i jedním ze základních problémů umění. 

Koncepce výstavy: Tomáš Hlavina (vedoucí ateliéru), Anna Hulačová (asistentka ateliéru), Dominik Adamec (student ateliéru)
Kurátoři výstavy: studenti ateliéru Dávid Brna a Veronika Hurtová