grafika plakátu: Michal Malina

Erika Velická (*1992) vytváří již několik let prostorové sochařské instalace. Pojímá je jako interakci figur v prostoru, kde inspirací jsou barokní sousoší například Gian Lorenza Berniniho. Situace, které volí, vycházejí z autorčiny snové či podvědomé imaginace. Instalace připomínají divadelní scénografii, jakožto důsledek inspirace médiem fotky nebo filmu. V instalacích používá figury dívek a psů. I když prostorové instalaci dominuje prvek klasicky sochařský, Velická kombinuje i další materiály a variací instalace, což umožňuje dílo vnímat v přesné a pevné struktuře konceptuálního a intermediálního přístupu v současném uměleckém projevu.

Práce Eriky Velické mi vždy připomene něco velkorysého, útulného a prázdného zároveň. V jejích instalacích, které jsou spíše scénami z vnitřního života, se dá zažít mrazivý pocit intimity. Erika pracuje s figurou ženského těla a její přirozenou proměnou. Její postavy neukazují jen fyzickou krásu, ale odhalují i vnitřní pochody a myšlenky, které dokreslují architektura a objekty. (Adéla Brož)

Erika Velická ve zlínské Galerii Garáž volně navazuje na svou předchozí práci Unseal the Untold. Libovolně pokračuje v námětu zobrazení figur psů, ale zde usazených v pevné a jasné struktuře kamenné architektury. Celistvost určitého až magického výjevu, podtrhuje jak detail, tak i celek instalace v prostoru garáže. Zastavený obraz v čase nás vtahuje do mystiky pohádkového světa na jedné straně utvářeného pocitem bezpečí uvnitř, ale i neočekávanou realitou okolí venku. Celá scéna k nám průzračně promlouvá neverbálním narativem, který může rozpečetit spojení a komunikaci s naším vlastním podvědomím, a tím nevyslovitelným. (Vojtěch Skácel)