Výstava je zaměřena na pozoruhodný vztah mezi tvorbou Zbyňka Sekala (1923–1998) a vizuální estetikou tradiční japonské kultury včetně její specifické citlivosti k přírodnímu materiálu. Umělec měl v posledním desetiletí svého života dvakrát příležitost navštívit Japonsko (r. 1989 a 1997) a nalezl v něm hluboké souznění  se svou tvorbou. Projekt je založen na konfrontaci vybraných ukázek Sekalovy sochařské tvorby s tradičním japonským uměním; neméně důležitou součástí výstavy je i výběr ze souboru amatérských autorových fotografií. Expozici doprovází vybrané pasáže ze Sekalových deníkových zápisů vztahující se k dvěma pobytům v Japonsku, které jsou autentickým svědectvím o střetu Evropana s tradiční japonskou kulturou.

Tvorba Zbyňka Sekala a soubor jeho fotografií jsou zapůjčeny především z pozůstalosti uložené ve Vídni a dále ze soukromých sbírek v České republice. Soubor japonského umění, resp. řemesla pochází ze sbírek Náprstkova muzea a je doplněn dalšími exponáty orientálních sbírek Národní galerie v Praze, Západočeského muzea v Plzni, Moravské galerie v Brně a zámků v České republice.

Výstavu připravila PhDr. Marie Klimešová, Ph.D. z Ústavu pro dějiny umění FF UK v Praze.