První doteky s uměním prožíval Miroslav Štolfa v brněnském v prostředí, které mělo díky rozsáhlému průmyslu i slavnému Masarykovu okruhu všechny předpoklady, aby s velkým srozuměním přijímalo projevy civilizmu v českém výtvarném umění, tak výrazně manifestovaného ve 40. letech hlavně tvorbou Skupiny 42, k jejímž nejmladším členům náležel i v Brně tvořící malíř Bohumír Matal, který zůstal celý tvůrčí život věrný osobité interpretaci tématu civilizace.
Z těchto důležitých inspirativních iniciačních setkání vrůstala Štolfova tvorba do proměňující se situace, v níž se přirozený svět přestával jevit jako snadno a souhlasně přehlédnutelný a zvladatelný technickým pokrokem. Mody energie, ne jen polapené technikou a technologií ve stroji, na sebe stále více strhávaly Štolfovu pozornost. Svět se mu postupně objevoval jako proces, jako skutečnost pramenící ve skrytém důvodu, jako manifestace energie – hmoty, prostoru a času.
Naznačené zkušenosti stojí u kořenů dnes rozsáhlých cyklů npř. Nová příroda nebo Horizonty. Těmito cykly vstoupil umělec do sféry naprosté malířské svrchovanosti a nezaměnitelné osobitosti. Koncentruje se v nich zkušenost malíře se sebou samým i s osudy a proměnami malby a obrazu ve druhé polovině minulého století.
Obrazové cykly jsou sice rozsáhlé, ale nepojímají v sobě celé Štolfovo dílo. Doprovází je i řada obrazů s nimi nesvázaných. Jsou střídmé v temné barevnosti tvarů a objemů s tušeným tragickým tónem, neokázalé v gestu, nebo zase pracující s výraznými, vitálními barvami. Pátravě a soustředěně, tajemnými úkony, vyvolávají k viditelnosti jakési mystérium existence, jako by samy byly jejím vyslancem. Zralá Štolfova malba ani dnes neztrácí nic na své přesvědčivosti.

Kurátor výstavy : Ivan Neumann