Touto výstavou chceme prezentovat výsledky práce 5 dočasných, nově vzniklých kolektivů, které sdružily více než 50 účastníků, aby vytvořili společná prohlášení v rámci programu ukrajinského národního pavilonu na letošním 18. Bienále architektury v Benátkách.

 

Ukrajina již devátým rokem bojuje proti ruské agresi, z čehož druhým rokem v podmínkách plnohodnotné války. Bienále se koná v období, kdy obyvatelé Ukrajiny nejvíc pochybují o svých soukromých i profesních strategiích. Je to také doba přehodnocování role architektů a jejich působení za války, zároveň ale i obdobím proměny vztahu k prostoru v důsledku válečných zkušeností a zážitků z pravidelných teroristických útoků na ukrajinská města a civilní infrastrukturu. Ale zároveň se tak děje ve chvíli, kdy je pro nás nejvíce potřeba projevit se v mezinárodním dialogu a mluvit sami za sebe.

 

Jako pověření kurátoři ukrajinského pavilonu jsme se rozhodli vytvořit projekt s otevřeným scénářem: namísto realizace monofonního vyjádření s vybranými autory jsme navrhli formu alternativní kurátorské práce a sdílené spoluúčasti s různými aktéry v oblasti architektury, umění i vědy. Jestliže kurátorka Lesley Lokko v úvodu hlavní výstavy The Laboratory of the Future (Laboratoř budoucnosti) psala o imaginaci jakožto nástroji budování budoucnosti, my jsme se rozhodli představit si proces tvorby pavilonu, který by nám dal příležitost klást otázky, vést mnohočetné rozhovory jak na Ukrajině, tak v rámci mezinárodní platformy, či sbírat a vyprávět příběhy, a tím vším si navzájem lépe porozumět.

 

Začali jsme rozesíláním dopisů, dále jsme vedli společná online setkání s okruhem účastníků a přitom požádali všechny přítomné, aby tento okruh rozšířili rozesláním vlastních pozvánek – nejprve sami za sebe, poté jménem dočasných kolektivů, které se z větší skupiny vydělily. Návrh tohoto mechanismu participace se stal základem projektu Before the Future (Před budoucností). Jako kurátoři jsme vedli dialogy s nově vzniklými dočasnými kolektivy, abychom mohli jejich výpovědi v ukrajinském pavilonu prezentovat. Tím, že byly řečeny věci, které se zčásti navzájem doplňovaly a zčásti byly kritické, jsme kolektivům nedávali jiná omezení než ta, která byla vlastní kapacitám zastřešujícího projektu. Chtěli jsme, aby vzniklé výstavy odpovídaly principům kolektivního projevu, který byl základem této interakce. Po téměř půl roce usilovné práce jsme spojili interdisciplinární výzkum, umělecká díla a architektonické modely do společné výstavy. Poprvé ji představujeme právě zde, v Galerii VI PER.

 

kurátoři: Iryna Miroshnykova, Oleksii Petrov, Borys Filonenko