Lucie Mičíková a Zuzana Žabková spolupracují již delší dobu na společném projektu "Až se vrcholky našeho  nebe  spojí,  můj  dům  bude  mít  střechu"  (P.  Eluard), v  jehož  rámci  se  budování  jakéhosi imaginárního domu stalo metaforou jejich spolupráce.

Projekt se  postupně mění  v  čase.  Stal se  z  něj  příběh  o  prostoru  a  architektuře ­  pojmech s  nejen fyzickým,  ale  i  metafyzickým  významem.  Dům  je  obrazem,  reprezentací,  který  pojmenovává  a vymezuje  vztahy  a  situace.  Dům  bez  poschodí  (pater)  je  kompaktním  prostorem,  kde  se  maže hierarchie.