"To čím nádoba pojímá, postihneme tehdy, když džban naplníme. Je zřejmé, že pojímání se ujímají stěny a dno. Ale ne tak zhurta! Když naplňujeme džban vínem, lijeme snad vino do steň a do dna? …když džbán naplnujeme,plyne nalévaná tekutina do prázdného džbánu. Prázdno je to čím nádoba pojímá, džban jakožto nádoba toto prázdno, toto přijímající nic…" Heidegger

Eliška Konečná, studentka Akademie Výtvarných Umění, se ve své aktuální tvorbě, kterou v JednaDvaTři Gallery představí, zaobírá prázdnem. Jeho přítomností a nepřítomností, obsáhlostí a existencí. Pokládá si tedy otázku zda by prázdno existovalo, kdyby nemělo hranice, které mu vytváří pomocí krabic a instalací, které si přímo v ateliéru staví a podle nich maluje. Vodítkem jí je intuice, kdy se vžívá do role dítěte, které interpretuje pocity a vzpomínky, kterým nerozumí a vypořádává se s nimi. Artefakty, ze kterých sestavuje své instalace, se setkávají se symbolistními metaforamy. Pokud tyto artefakty odstraníme, zbyde po nich jen krabice=prázdno. K pocitu prázdnoty napomáhá i barevná redukce, která je u Elišky velmi aktuální a jakoby nezapadala do její dosavadní tvorby. 

Z deníku Elišky:
''…Svět se zdá jako nekonečný prostor pro nic.
Táta říkal, aby si mohla mít něco ráda, aby se ti mohlo něco líbit, musíš to nejprve pochopit. 
Takže, říkám si, když to nechápu, tak to ráda nemám? Takže to mám nerada. A nejsem teď náhodou tam, kde jsem začala? 

Nenapadla me vlastně žádná novinka, totiž že obraz je myšlenkou. A že jde jen o správnou interpretaci, ale když si tak říkám, že co člověk to vesmír, tak se vlastně nikdy s nikym nemohu potkat…''