Dohledové systémy mají preventivní i penalizační charakter a jejich přítomnost je dnes intuitivní a jen málokdy zpochybňována. Foucault popsal, že statistické zpracovávání informací o populaci, a jeho následná aplikace, je už od 19. století neodmyslitelná složka moci v moderním státu.

 

Víra, že vystavěné prostředí může chování ovlivňovat, nebo dokonce vědomě konstruovat celou společnost, je architektům vlastní a objevuje se v této profesi v různých mutacích od osvícenství až dodnes. I dnes je prostředí dále navrhováno s cílem usměrňovat lidské chování, zamezit kriminálnímu jednání a selektovat vhodné a nevhodné “uživatele”.

 

Někteří autoři dnes mluví o militarizaci veřejného prostoru v souvislosti s jeho úpravami, které mají zabránit jak “antisociálnímu chování”, tak jej i budovy ochránit před potenciálními hrozbami. Obdobně jako jsou selektováni žádoucí a nežádoucí uživatelé, je ve vyčleněných městských prostorách sestavován seznam žádoucích a nežádoucích činností.