Povedlo se nám nabít všechny solární panely. Úpěnlivě hledáme přísun letního slunce, které nás nasytí natolik, abychom nemysleli na fakt, jak moc chceme uniknout z reality ročních cyklů. Když jsem se procházela kolem vody a sbírala kameny, něco malého se blyštilo pod hladinou. Pod povrchem vody byla ostrá geometrická mřížka. Měla v sobě řád, tu danost, tu systematickou přesnost, tu zatrpklost.

  

Pokud se odkazuji na takový zážitek, na prázdné kolonky uvnitř mřížky, dělám tak ve snaze určit to, co dělat teď, abych se už příště konečně obešla bez pádu. Místo touhy po úspěchu a finančním kapitálu, kleslo solitérství na rovinu obyčejnosti. Solitér je ten, kdo se pokouší zvládnout vše naráz. Nechává za sebou hořící lesy proto, že se nestihl ohlédnout, kam sirka dopadla a dojde mu to až po pár dnech, když si přizná, že přestává mít nad vším nadhled. Taková je doba, jejímž úkolem je jednotlivce mást, měřit a objektivizovat, a ne jej nechat dojít k sobě. Ustavičně nás bombardují nabídky, jak se doopravdy stát sami sebou, přičemž se trestáme za každé zklamání způsobené naším individualismem.

  

Výstupem výstavy není zkoumání tématu individualismu, k čemuž se díla mohou či nemusí upínat, ale provázanost myšlení jednotlivce ve vztahu ke společnosti a přístup naznačující, že i jakákoliv forma individualismu je součástí většího celku. Výstava představuje kurátorský výběr pětice autorů, tvořících napříč médii. Jedná se o provázanost forem a nalézání zásadních objektů touhy, zcela nových, skrytých, či dávno zřetelných.

 

fb event