Když jsme s autorem probírali potenciální název jeho výstavy v Galerii Magna, padaly samozřejmě nápady již mnohokrát využité na rozličné výstavy konkretistů a představitelů geometrického umění nebo op-artu, nicméně po velmi krátké rozmluvě jsme si řekli: „Vždyť on vlastně každý ví, co dělá Pavel Hayek, tak výstavu pojmenujeme prostě a jednoduše HAYEK.“

  

Tak možná přidáme jen pár slov legendárního Jiřího Valocha z jeho textu k brněnské výstavě v roce 1993: „Pavel Hayek se v obrazech, grafikách a fotogramech soustřeďuje na vizuální materiál, který má blízko, který zároveň reflektuje jeho vztah k živé přírodě a k tomu, s čím přichází normálně do styku. Není to žádná výjimečnost modelů, ale jejich obyčejnost, všednost, na co chce upoutat pozornost. Důležité jsou pro něj právě ty předlohy, jejichž tvarové charakteristiky si při „normálním“, utilitárním kontaktu s nimi ani neuvědomujeme. To, co je pro tato Hayekova díla nejdůležitější, je bezpochyby jeho chápání obrazové plochy jako struktury sui generis. Žádnému elementu nejsou ostatní elementy podřízeny, všechny mají stejnou platnost, stejnou důležitost. Neexistuje žádná kompozice, celek je tvořen vzájemnými vztahy mezi jednotlivými prvky, kreré jsou náhodně rozložené po ploše. Tyto prvky nejsou nijak zpodobňovány, jsou to pouhé přesně zachycené obrysy či půdorysy, buď vyplněné černou barvou s bílými mezeramí nebo vymezené negativně jako bílé plochy s černými mezerami mezi nimi. Jsou to tedy přesně obkreslované prvky se všemi nepravidelnostmi a individuálními charakteristikami každého z nich.“