Výstava představuje Jakubovu tvorbu protkanou tématem dětství a sídliště, která však nepracuje s formou vyprávění konkrétních osobních příběhů a vzpomínek. Velkoformátová malba na plátno, video a koláže přináší spíše střípky zkušeností a typizovaných situací, které jsou součástí kolektivní paměti generace, jež si chodila hrát “za barák”. Sídliště, šeď, beton, prolejzačky, guma, obruče, zeměkoule… Tyto fragmenty byly neoddělitelnou součástí životní zkušenosti, jež pomáhala vytvářet identitu jak generace vyrůstající na zbrusu nových sídlištích minulého režimu, tak porevolučních dětí devadesátek.

 

Podobně, jako je lidská paměť selektivní a vzpomínky postupně deformuje čas, tak i vystavená díla J. Janovského přinášejí fragmentární výjevy zasazené do neutrálních ploch a prostředí. Typizované situace a postavy beze jména. Pohyb pružiny. Video i vystavené koláže rozpohybovávají individuální vzpomínky, nechávají nahlédnout zpět do dětského světa plného náznaků a situací, her, nálad a zárodků budoucího, které směřují do čehosi udusaného pod vrstvami zkušeností každého z nás.

 

Jakub Janovský (*1984)

Tvorba Jakuba Janovského nachází svou základnu v médiu kresby, kterou vystudoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru prof. J. Svobodové a J. Petrboka. Ve svém díle ohledává výrazové možnosti a diverzitu kresebné linie, barevné kontrasty a symboliku, která pracuje nejčastěji s figurálními motivy a sociologickými nebo psychologickými aspekty, nevyřčenými vlivy společnosti na formování jedince, latentním násilím a zárodky určujících situací v lidském životě. Pracuje s velkou škálou formátů a materiálů jako je dřevo nebo smalt, objevují se u něj koláž, ale i malba na plátno. V minulosti se věnoval také velkoformátovým muralům ve veřejném prostoru.

 

Kurátorka: Petra Widžová