James Lewis : Myší úklid
Patafyzika, je literární hnutí argumentující existenci reality, s výjimkou případů interpretační projekce fenomenálního pohledu – které říká, že realita není nikdy taková, jaká je, ale vždy jako by byla.
Otázka: Může být fiktivní realita aplikovatelná na koncept architektury? Může se architektura stát imaginární?
K přezkoumání a analýze této otázky se výstava zabývá konceptem patafyzické reality v kreslených filmech a pracuje s následující epizodou:
Zasazena do domu Mammy Two Shoes je epizoda Myší úklid třicátá osmá kresleného filmu Toma a Jerryho. Tento díl, jehož název odkazuje k domácím pracím, sleduje ubývání domu během vzrůstajícího boje mezi kočkou a myší.
Divák je během rozvíjejících se scén prováděn uspořádáním místností, které podle všeho dávají smysl architektonicky, nicméně tato imaginární budova – epicentrum zápasu mezi kočkou a myší a metafora pro společné bydlení a sociální prostor – byla povrchně přizpůsobena souborem pravidel, jež fungují ve fiktivní i skutečné realitě. V tomto případě dává budova smysl z architektonického hlediska, ale ne z topografického. Je možné nakreslit plán domu Toma a Jerryho? Nebo je to psychický prostor, nikoli architektonický?
Architektura zde tvoří pozadí a zároveň sociálního jmenovatele. Tato budova definuje okolnosti a podmínky pro sociální interakci v kresleném filmu a její funkce je založená na přehnaně jasné porušení fyzických a biologických zákonů. Jako diváci jsme touto fikcí zcela uchváceni. Zákony gravitace, sociální konvence, času a morálky jsou převráceny – Tom ani Jerry neumírají, jsou plni neomezené energie, mají schopnost se stále vznášet a nikdy netrpí následky stárnutí.
Při sledování Toma a Jerryho je možno vidět čtyři alternativní reality amerického domu: dům ve vztahu k lidskému tělu, dům ve vztahu k velikosti kočky, dům ve vztahu k velikosti myši a dům ve spojení s velikostí objektů v něm, konečný paralelní svět je ten, který je ve vztahu k velikosti domu. Tyto čtyři možné modely existují simultánně a společně jsou archivovány v naší protetické paměti.
Výstava potrvá do 30. září 2016
