První výstava v nově otevřené galerii M6 představí tvorbu Julie Stavianis Špačkové a Petra Pelzmanna.

  

Z Ulice – jako životní styl, stezka k uznání mladého člověka, křižovatky a rozcestníky, nebo pohled cizince do osvětleného prostoru svítícího jako oáza do tmavé noci města. Z Ulice – jako pocit, když přicházíme do nepoznaného prostoru a každý menší vjem se ukládá do naší pokožky a mozku. Z Ulice – jako stigma, kterým se pyšníš a čerpáš z něj při každodenní tvorbě. Jako komunita, která se o sebe opírá na život i na smrt. Jako smrad a prach, který se nese městem a usychá na našich rtech po cestě domů, k ránu, když už svítá a my potkáváme cizí lidi, kteří žijí v tom stejném městě, malém městě. V naší mysli utkvívá pouze matná vzpomínka kohosi z ulice. Jako umělecká tvorba za hranicemi akademické půdy, za to s organickým nenuceným vývojem umělců, kteří nechtějí patřit do škatulky katedry, ale ulice.

  

Galeristka Kateřina Slunečková zvolila dvojici českých autorů, které spojuje nezkrotná povaha a unikátní práce s barvou na plátně. Výstava představí nejnovější díla, a to zejména portréty, které zastupují velkou částportfolia Julie Stavianis Špačkové i Petra Pelzmanna. Název Z Ulice, pod sebou těžkopádně skrývá mnoho příběhů a asociací nejen v uměleckém prostředí, ale také samotným místem. Koncept výstavy připravila Kateřina Slunečková ve spolupráci s uměleckou zástupkyní Sarah Adnanovou. Inspirovala je imprese z děl autorů, lidské interakce i umístění galerie, které čerpá z pouliční letenské atmosféry a blízkosti Akademie výtvarnýchumění. Výstava vzdává hold i uměleckým komunitám, které sahají za hranice prestižních institucí a vystudovaným umělcům, kteří v dnešní době přispívají do uměleckého světa se stejnou důležitostí. Slunečková se při tvorbě vizuálu výstavy přímo inspirovala slavnou fotografií Jean-Michel Basquiata, který nese svůj obraz na ulici v New Yorku. Fotografii k výstavě ztvárnil americký fotograf Robert Carrithers, který se věnuje vizuálním záznamům již od 80. let, kdy ve státech zvěčnil i samotného Basquiata. 

  

Julie Stavianis Špačková (*1999) je malířka s nenahraditelnou živelnou energií. V jejích malbách lze číst stopy jejího myšlení, které vkládá na plátno vlastníma rukama, a je z nich cítit přesycení vnitřními i vnějšími vjemy. Juliiny obrazy znázorňují podvědomí plné bouře, které často zachycuje pomocí lidských torz a portrétů. Temné a hluboké plochy zaznamenávají přehlcený tok myšlenek, který naráží na neustálé podněty okolí bez možnosti filtrace. Tvorba je také silně inspirována hudební scénou a zejména punkem. V poslední tvorbě si Julie zahrává i s minimalističtějším vyjádřením scény a větší symbolikou. 

  

Hlavním motivem Petra Pelzmanna (*1988) je člověk, ať už ve velkoformátových skupinových zobrazeních jako současné teatro mundi v tradici Goyi a Bacona, nebo v psychologických portrétech, v nichž mimo jiné vzdává hold van Goghovi, Lucianu Freudovi nebo Matissovi. Nejedná se o postmoderní citaci, ale o syntézu různých vlivů při hledání současné a individuální cesty v bohatých tradicích malby a její rukopisné a barevné expresivity. Jde o odborné, ale i citové ztotožnění s těmito a dalšími vzory, které mu nabízejí cestu, jak skrze ně vnímat nejen malbu, ale i současného člověka. Modely nachází především mezi svými známými, ale také z pozorování na ulici. Maluje je buď živě, nebo zpaměti, jako portrét nebo figurální kompozici, často s dobovými atributy a vždy s hlubokým vhledem do osobního stavu zobrazených. Před současným pozadím digitálního obrazu a umělé inteligence tak vznikají symbolické malby dnešního člověka.