„Všechno má svůj čas“. Lidová moudrost, s níž nelze nesouhlasit, ale ne vždy je snadné se jí řídit. Nepsané zákony českého provozu umění přikazují zahájit uměleckou kariéru již během studií. Je třeba honem naplnit CV seznamem výstav, stáží a rezidenčních pobytů. Zástupy „emerging artists“ po absolutoriu umělecké školy vstupují na scénu, ale s běžícími roky kamsi mizí a jen hrstka z nich se dočká statusu „mid-career artist“. Katarína Hládeková a Ondřej Homola jsou typickými příslušníky nastupující generace – doplňují své tvůrčí snahy produkčními aktivitami, nevyhýbají se spolupráci, hledají svůj rukopis, ale neomezují se přitom na jediné médium. Pro oba je rovněž charakteristická silná potřeba sebe-reflexe, která není orientovaná pouze do vlastního nitra. Chtějí porozumět nejen své práci, ale také zákonitostem světa umění, v němž hledají své místo. Reflektivní odstup od vlastní práce a postavení na scéně obsažený v názvu Too Much, Too Soon se promítne také do způsobu produkce výstavy, která bude akcentovat spolupráci kurátora a umělců. Práce vytvořené speciálně pro výstavu vzniknou na základě kurátorského zadání, jež bude zase vycházet z podnětů poskytnutých umělci. Zdůrazněna tak bude nejen typická dělba rolí, ale také „distribuce moci“ a dělba o zisk v podobě symbolického (kulturního) kapitálu, který úspěšná výstava v zavedené galerii generuje.