Kryštof Kaplan: OKNA

Sochařskou instalaci Okna Kryštof Kaplan vytvořil v návaznosti na soubor téhož názvu nedávno zrealizovaný pro Centrum současného umění DOX v Holešovicích, kde na místa několika původních – dnes již zazděných – oken bývalé industriální budovy zavěsil rámy s plochami plasticky expandujícími do prostoru. Výstavu zaštítil tématem Tenze, k němuž se ve svých pracích opakovaně kreativně vrací. V instalaci Okna pracuje s expresivním výrazem velkého formátu v sochařském tvarosloví. 

V prvním plánu tedy registrujeme vědomé zacházení s formálním prvkem plastičnosti, můžeme proto připomenout výstižné výrazy ze stati Kurta Badta z roku 1963 „pohyb z nitra“ nebo „vystupňování plnosti patičnosti po samu mez, hranici, tvar“, kde patičnost autor definuje jako „tu stránku našeho života, která je charakterizována stupňováním a v níž se odehrává naplnění“. Pokud dle něho patický stav překročí určitou mez, může narušit nosnou strukturu života, proto je nutná stabilizující přítomnost étosu jako funkční hranice, meze.

Kryštof Kaplan v instalaci pro Atrium na Žižkově dále pracuje se symbolickým formátem okna-rámu, který obecně nese význam rozhraní mezi dvěma kvalitativně odlišnými prostory. Autor v souboru Oken navozuje dojem expanzivní síly, která je vůči lidskému měřítku naddimenzovaná. Téma s sebou tedy nese i zacházení s formou hraničního momentu. Tytéž výrazové prvky obdobných obsahů se objevují například i v obrazech a instalacích Pavla Nešlehy. Formát okna u něho vypovídá o touze po transcendenci. Diváka staví proti živelnému proudu vody nebo oslepující záři přicházejících oknem-rámem, expresivní formu váže s poetikou romantismu. Nešleha byl fascinován obojetným obsahem síly živlů, současně destruktivní i podpůrné. Expresi elementárních živelných sil dramaticky vystupující z vymezeného rámu používá ve svých slavných videích také Bill Viola, dlouhodobě zaujatý hraničními momenty života, smrtelností, strukturou lidského vědomí. Kryštof Kaplan účinek exprese tvaru a barvy, nebo mechanického charakteru konstruovaných objektů směřuje do roviny fyzického vjemu, pohybuje se především ve významové dimenzi tělesnosti, specifické zemité bytelnosti. Všechny tři autory spojuje zavazující vážnost, s níž práce vytvářejí.

Kryštof Kaplan předvedl svou schopnost pracovat ve velkém sochařském formátu například i roku 2015 v autentických prostorách broumovského kláštera, kde podobně koncipovanou plasticitou tvarů reagoval na dynamismus barokní architektury. Nyní zachází s expanzí objemu, jež nekompromisně vstupuje do původně přehledného a zklidněného prostoru. Takovému výrazu lze rozumět jako metafoře agresivních prvků konzumní společnosti a jejich průvodních projevů, jako jsou okázalá gesta nebo silová řešení. Použitá forma může ale také vypovídat o „přitahování, které nestrhává, nevítězí a nepodrobuje“, jak zmiňuje Petr Rezek ve svých úvahách o tzv. protoarchitektuře: „Takovou silou bude touha. Touha, která nepřetlačuje, ale je prázdnem. Toto prázdno samo je přitahováno. Prázdno, které není vynechanou mezerou, nýbrž je nadáno tíhnutím. Tíhnutím k naplnění.“  

Iva Mladičová, kurátorka

Vernisáž 20. 6. 2019

Kryštof Kaplan (nar. 1987) vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích (2002–2006), v letech 2008–2013 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze (sochařská škola J. Zeithammla; v letech 2010 a 2013 získal ateliérovou cenu AVU, roku 2013 také Cenu Bogdana Najdenova za figurální sochařství). Samostatně vystavuje od roku 2015: Velké sklo, Výklady AXA v Praze; Dům smíření, Baptistická modlitebna, Na Topolce v Praze a DOOM, Kabinet T ve Zlíně (obě výstavy 2016); sice specific instalace Memento 1618–2018, Slaný (2018) a letos Sochařská posilovna v Galerii Pragovka a TENZE v Centru současného umění DOX v Praze. Zúčastnil se společných výstav: Socha 2, (A)VOID Gallery, Praha, 2009; Vítání jara, Galerie AVU, Praha, 2011; AVU, Artbanka Museum of Young Art v Praze, 2012; Diplomanti AVU, NG v Praze a Addendum v londýnské RED Gallery, 2013; 3×2 pro klášter, Broumov, 2015; Vrstvy paměti, nádraží Bubny v Praze, 2017; Alej světců, GASK v Kutné Hoře, od 2018 a Dolejší – Kaplan – Míča – Spirova – Velická na zámku Klenová, 2018. V letech 2015–2017 působil jako asistent v Ateliéru sochařství II AVU v Praze. Roku 2008 spoluzaložil kapelu Vložte kočku, která získala o tři roky později první místo na festivalu Malá Alternativa, roku 2013 byla nominována na cenu Anděl, v následujícím roce tuto cenu obdržela v kategorii elektronická hudba a letos byla nominována na Českého lva v kategorii hudba. Úspěšně působí i v rámci hudební dvojice Kaplan Bros. (s bratrem Cyrilem).

Portfolio: www.works.io/krystof-kaplan