U vyprávění o Lukáši Karbusovi (*1981) se doslova podbízí možnost opřít se o specifické okolnosti jeho života a tvorby. Je venkovan, živí se jako zemědělec – a večer, když se vrátí z pole, usedá ke stolu a kreslí. A jelikož nelze popřít, že severočeská krajina a příroda výrazně určují obraznost jeho akvarelových kreseb stejně jako osobní vzpomínky a ztišenost jeho osamělé tvůrčí praxe, může nám Karbus zosobňovat legendu o umělci žijícím mimo vzrušený rytmus urbánní kultury, v organickém sepětí s přírodou a se sebou samým. Takový výklad by podporovaly rovněž nečasovost a imaginativnost jeho výtvarného projevu, u nějž psychedelické prvky odpovídají představám o spojení vidění s hlubinnými strukturami vědomí, a mohou vést až ke spekulacím o mystickém zažívání skutečnosti. Neříkám, že takové interpretace jsou u Lukáš Karbuse irelevantní, upozorňuji jen, že vzhledem k dominantním proudům současného umění může být jeho tvorba přijímána s nadřazenou shovívavostí, nebo v lepším případě jako impozantní, avšak mimoběžný, doplňkový fenomén. Stejně tak nezasloužené – a nadále podřízeně kulturní mytologii „urozených divochů“ a „zcitlivělých solitérů“ – by také bylo možné chápat Karbusovo výtvarné vyjadřování jako záměrný protějšek „profánního, intelektuálního a nesrozumitelného“ umění současnosti. Akvarely Lukáš Karbuse nejsou o nic srozumitelnější než vyhraněné konceptuální figury jeho současníků. Jejich sofistikovaným východiskem je vědomé spojení s tradicí malířského zobrazování napříč její historií a polarizacemi na západní a východní okruh. Osobní a lokální hledisko je Karbusovi východiskem k syntéze osobního příběhu a nadosobních, formálních aspektů výtvarného umění. Zejména v této rovině narůstá „aktualita“ jeho práce, a to tím více, že vede k výjimečným výsledkům. Před pěti lety se jádrem jeho tvorby staly rozměrné kresby. Dovolily mu rozvinout spektrum dosavadních námětů do širších a vrstevnatějších plánů, dát prostor sofistikovanějším kompozicím, kombinacím drobnopisného (kreslířského) a uvolněnějšího (malířského) rukopisu a vynést na povrch kresby i časové dimenze jejich pomalého a soustředěného vznikání. Do současné chvíle Karbus vytvořil sedmnáct takových kreseb. V Polansky Gallery jsou vystaveny poprvé jako uzavřený soubor. Vybrali jsme jich devět.

Jiří Ptáček