Série vizualizovaných přání, klepů, kleteb a receptů vychází z přesvědčení, že místo kuchyně je místem politického dramatu. V intimní atmosféře rodinného, sdíleného a nebo samostatného života je pultík s několika spotřebiči bublajícím hřejivým srdcem jinak chladné architektury. Kuchyně pumpuje krev do oranžových a žlutých zdí a tiše zrcadlí vzestupy a pády jednotlivců i celých společností. Naservírovaný oběd je mnohem výmluvnější vědmou než jakýkoliv výklad tarotu.

 

Sdílení jídla činí z pouhého biologického procesu plnění těla rodinný a komunitní rituál. Nepřináší jen zprávu o finanční situaci, ale vypovídá o rozhodnutích, jak s naloženými strastmi dokáží jednotliví aktéři a aktérky naložit. Kdo a z jakého důvodu připraví jídlo do krabičky, kdo jídlem plýtvá a kdo si ho na úkor druhých dokáže odepřít? V kuchyni se vaří atmosféra, a to jak intimního charakteru (pohoda, napětí, bída), tak i v kontextu lokálního sebeurčení. Ve smyslu pokrmů jako jednoho z pilířů národní identity.

 

Jednotlivé kresby jsou tak zápisky kuchyňských rituálů převedené do vizuálního jazyka. Obsahují v sobě recepty na vývar, ze kterého se vám zlepší pleť, příběhy, které si vyprávělo pět starých tet, když už strýcové spali, ingredience pro lepší orgasmus a nebo jenom návod na změnu systému. (M. L.)