Absolventka Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci Marie Metelková ve své instalaci pro negalerijní prostor podpalubí lodi (A)void Gallery představuje soubor sochařských objektů, jejichž těžiště spočívá v citaci či symbolické poctě dvěma fundamentálním vizuálním umělcům 20. století. Jde o minimalistického sochaře Dana Flavina, jehož specifickým rukopisem bylo používání barevných neonových zářivek k realizaci neopakovatelných instalací a Wassily Kandinského, objevitele abstraktní malby, člena legendární expresionistické německé skupiny Der Blaue Reiter, pedagoga rovněž legendárního Bauhausu.

 

Na představeném souboru objektů tvořících jednotnou instalaci lze v prvé řadě vnímat humorný až absurdní rozměr díla, kdy autorka pracuje primárně s kontrastem spočívajícím v kombinaci světelných neonových trubic s předměty každodenního života, jako jsou např. polička, žehlicí prkno či židle. Na absurdním humoru či hravosti instalace, do které jsou začleněny destruované nebo jen mírně narušené předměty „všedního dne“ lze rozpoznat dodnes populární autorský přístup odvozený od zakladatele konceptuálního umění Marcela Duchampa a jeho ready-made.

 

Destruování či atakování předmětů každodenního života či přímo „artefaktů všednosti“, které jsou v obecném povědomí spojeny se stereotypním vnímáním role žen, jejichž úkolem přeci je žehlení prádla a péče o muže a děti či rodinu, tak může vést k hlubší úvaze o genderových rolích žen a mužů v dnešním emancipovaném světě, kdy už není výjimkou, aby se žena věnovala kariéře a muž pečoval o domácnost, žehlil prádlo a staral se o rodinu. Na druhé straně lze vnímat i na současné české výtvarné scéně určitý pohyb směrem k extrémnímu až militantnímu feminismu, který podobně jako konzervativní vnímání hodnot ztrácí nadhled, sebeironii a přichází s jakýmisi staronovými utopickými recepty. Ne-agresivita autorského postoje je osvěžující právě v kontextu dnes populárních tzv. angažovaných děl současných extrémních feministek. I když má objektová tvorba Marie Metelkové své kořeny v minimalistickém sochařství, tak jakoby se proti této kategorii umění vymezovala s přidanou hodnotou určitého smyslu pro humor.