Markéta Kolářová, Tomáš Roubal – Portály extáze: Rysy nových světů

Kouzelný let, vstup do nebe, sestup do podsvětí. Výstava Portály extáze: Rysy nových světů láká k objevování, které na svých obrazech přináší Markéta Kolářová a které kriticky komentuje svými sochařskými objekty Tomáš Roubal.

Extatická zkušenost je považována v pravém slova smyslu za zkušenost náboženskou. Pouze šaman je velkým mistrem extáze. Může být také básníkem, jak napsal Mircea Eliade, autor knihy Šamanismus a archaické techniky extáze (1951). Proč by jím pak nebyla malířka, která extatické zkušenosti přenáší na plátna. Kolářová se ve své tvorbě dlouhodobě věnuje mytologii a zobrazování mysticko-fantaskních světů, odkrývání poloh různých kultur a jejich propojování v nové celky. Eliade definuje šamanismus jako techniku extáze. Kolářová pobízí diváka, aby odhalil nové světy, které v sobě snoubí extatické zkušenosti z míst, kde má právě šamanismus svou hlubokou stopu.

Markéta Kolářová (*1993) studovala na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Malba III. pod vedením Michaela Rittsteina, absolvovala v roce 2019 v ateliéru Malba III. vedeném Josefem Bolfem. Její nový soubor z posledních dvou let přináší estetickou zkušenost z prostředí jihovýchodní Asie, jejíž kulturu opakovaně jezdí poznávat. Obrazy Kolářové vtahují do mystického světa. Přináší exotickou krajinnou zkušenost, kterou usměrňuje do barvového spektra vlastního střední Evropě a vytváří tak adaptaci živé subjektivní krajiny. Potlačuje zářivost, podněcuje zádumčivost a tvoří zcela nové barevné vyznění, které v kombinaci v práci s páskami vytváří specifické vizuální vyznění. Figury na jejích obrazech vykazují rysy a typologii určitého etnika, ale stávají se záměrně spíše projekčním plátnem, které konkrétní tváře nedefinuje. Nesou tak univerzální platnost a nadčasovost. Na výstavě jsou zobrazeny jak malířsky, tak i v podobě objektů. Skrze tuto volnost pak Kolářová nevytváří studii ani záznam, ale právě nové světy a figury, a to jak z hlediska zpodobnění krajiny, tak i skrze abstrahované portréty. Situace na jejích obrazech otevírají příběhy, které nemají jednu konečnou interpretaci – malířka se pohybuje v tenzi nastiňování a nedořečenosti. Takový vklad volnosti je pro diváka prostorem, do kterého se může nechat vtáhnout a jenž může společně skrze svou fantazii utvářet a vykládat. Zcela novým tvůrčím výstupem, který na výstavě Kolářová představuje, jsou paravany. Jeden je volně ovlivněn kulturou Filipín, druhý nese malbu na hedvábí. Princip odkrývání a vstupování je tak umocněn skrze tyto autorské objekty.

Extázi v dalším možném nazírání pak ohledává Tomáš Roubal (*1982). Absolvoval v roce 2008 u Róberta Jančoviče na Katedře grafiky a dalších médií Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě. Skrze své kriticky angažované sochařské objekty reaguje na omamné látky, které jsou součástí zábav a marnivých večírků. Kritika užívání takových látek je pak v souladu s figurativním zpodobněním. Roubal pracuje výlučně v materii kovu. Estetika jeho děl je postavená na autorské technologii a technice ručního 3D tisku kovu. Přestože objekty vznikají ve svařovací kukle, respirátoru a celý tento ryze průmyslový počin je velmi zdlouhavý, výstup je překvapivě velmi organický. Jeho syrovost úderně atakuje témata, které Roubal ve svých dílech předkládá. Chladnost a přímočarost ponechává témata v otevřenosti, v jaké je jen může divák zpracovat. Objekt Dealer (2023) explicitně zobrazuje tematiku možnosti vstoupit do nového světa skrze pilulky. Nejedná se ale o pobídku k akceptaci, ale pohled na personu, jejíž estetizace nevypovídá o spokojenosti, která by užití takových pilulí přinesla. I další figurativní zpodobnění odráží spíše fragmentární rozklad, který ještě stále drží v celku, ale jeho konzistence je deformovaná. Chladné portály, totemické vstupní brány, jsou pak možností, jestli vstoupit nebo objevovat nové světy jinými způsoby, bez užití jakýchkoli látek, které by lidskou bytost postupně ničily kvůli dočasnému nutkání prožít extázi.

Oba autoři tematizují nové světy. Výstava ukazuje dvě podoby extáze, stejně tak jako dvě diametrálně odlišné tvůrčí polohy, které se ve svém kontrastu dialogicky propojují. Kolářová vtahuje do prožití nově stvořené krajiny a její kultury, Roubal poukazuje na škodlivost a následky rychlé cesty k extázi skrze návykové látky. Do podsvětí nemusí vtahovat ale jen syntetické látky – tou nejbližší temnou rukou, která stahuje na dno, bývá alkohol. Všude dostupný a stále řazený mezi legální látky. Přestože je klasifikován jako látka s vysokou mírou závislosti, paradoxně je neodmyslitelnou součástí kultury a je zcela dostupný – na rozdíl od extáze, jejíž účinky se naopak zkoumají v asistované terapii pro posttraumatické stresové poruchy. Všechny tyto světy jsou ale zakryté paravanem a ne každý se branou vrátí. Jen rozum vyvede člověka z pekla emocí, pakliže je ještě zdravý.

kurátorka: Bára Alex Kašparová