Už návodné pojmenování výstavy Martina Skalického (*1976) upozorňuje na její interaktivitu. Nezvyklost ještě podtrhuje informace, že se jedná o projekt sochaře. Absolvent brněnské FaVU, kde studoval u Michala Gabriela, v něm reaguje na dnes často opomíjenou (pozapomenutou) skutečnost, že mnoho historických plastik bylo původně barevných. Své práce z pryskyřicemi vytvrzeného textilu, které často vytváří na základě již existujích forem, proto tentokrát vystavuje většinou také jednobarevné. Jedná se o drobnější stejně jako monumentální formáty, jejichž předobrazy jsou někdy anonymní, jindy autorsky přesně určené, jako třeba v případě hlavy ze sousoší od jednoho ze zakladatelů českého moderního sochařství Jana Štursy.

 

Teprve pozdější řízeně-živelné zásahy malých i velkých návštěvníků galerie tedy určí definitivní vzhled každé sochy. Kromě otázek polychromie, restaurátorství a iluze týkající se dnešních představ o „pravé“ podobě starého umění, k nimž „prostorové omalovánky“ vybízejí, Martin Skalický ve druhém plánu otevírá i další živá témata. Mohou jimi být naopak hranice a formy vandalství, tetování nebo poškození jako nová estetika, kam může spadat i tagování sprejerů. Jak ale naznačuje název Sochy k zulíbání, i v tomto případě půjde hlavně o to, aby člověk získal k umění osobní vztah.

 

kurátor: Radek Wohlmuth

 

Více informací o výstavě a doprovodných programech zde.