Jak vystavit současné umění v kontextu umění 20. století? Ústředním tématem nové koncepce prezentace uměleckých děl ze sbírek OGL je dialog umění s námětem naší existence. Současně se zaměřujeme na otevření depozitáře napříč výtvarnými obory od kresby, grafiky, malby přes sochu až po nová média.

 

Dynamika a proměnlivost, která je typická pro dobu, ve které žijeme, se otiskuje do směřování nové kurátorské koncepce. To, co máme společné napříč společností, je celoživotní kladení si otázek spojených s naší existencí. Nově zrestaurovaná opona turnovského divadla tak vytváří pomyslnou kulisu pro hru života, před kterou se odehrávají jednotlivé lidské osudy. Mnohdy právě ironie, která je umění tak vlastní, umožňuje lehkost bytí a pomáhá překonat jednotlivé osobní i celospolečenské životní výzvy. Na výstavě jsou akcentováni umělci a umělkyně 20. století po současnost s reflexí postmoderny, post-konceptuálního umění a současných tendencí ve výtvarném umění. Důraz na figuru v rámci výstavní koncepce je chápán ve smyslu symboliky jedince ve společnosti, který je akcentován jako herec či herečka, jehož jevištěm je samotný svět.

 

Prezentují se zde díla vycházející z nové figurace se zpřítomněným bytostným optimismem a ironií života (Věra Janoušková), postmoderny s tajemstvím lidského bytí (Petr Nikl), postkonceptuálního umění s reakcí na každodenní estetiku (Krištof Kintera) a aktuálních trendů v současném umění. Tedy archivní obrat (Hanna Råst, Karolina Lizurej), nové vnímání informačních rámců (Jana Bernartová, Petr Dub) a rovina znejistění při využívání nových technologiích (Richard Loskot). Na výstavě jsou také reprezentovány tradiční polohy inspirace pocházející z mystiky (Veronika Holcová), z alegorie každodennosti na hraně vážnosti a směšnosti (Lubomír Typlt) a z mytologie a české lidové tradice (Anna Hulačová). Mezi vystavenými výtvarnými médii jsou zastoupeny jak klasická média, malba, kresba a socha, tak intermediální forma, jakou je objekt, instalace a nová média.

 

Nositelem děje je figura, která výstavou provází jak v reálné, tak abstraktní podobě a pohyb diváka ve výstavě dovršuje samotný děj kurátorské koncepce. Výstava prezentuje jak české, tak zahraniční autory a autorky. Současně je koncipována jako experimentální médium, kdy počítáme s jistou obměnou okruhu vystavených umělců a rozšířením kurátorského záměru do doprovodného programu.

 

kurátorka: Lenka Sýkorová