Özlem Akin – The Promised Rose Garden

Výstava s poutavým názvem The Promised Rose Garden prezentuje nejnovější tvorbu z rukou sochařky Özlem Akin. V mnoha aspektech její díla a instalace smysluplně navazují na signifikantní rysy předchozích cyklů. Zůstává precizní anatomický detail lidského těla, který se důvtipně snoubí s prvky surreálnými. Rovněž invenční začlenění přírodních komponentů nadále přetrvává. Krabí klepítka či mušle tentokrát vystřídal typický atribut trnitých rostlin – zraňující osten, jemuž patří významná úloha nositele skrytého poselství. A konečně ani v tomto souboru nechybí zrnko ironie a autorčina záliba ve slovních hříčkách. Özlem zároveň úspěšně posouvá a prohlubuje svůj tvůrčí potenciál. Našla nové nosné téma, které poprvé vychází z jejích individuálních zkušeností a ryzích pocitů, čímž své objekty obohatila o další esenciální fazetu, pronikavý intimní rozměr. Ten se navíc projevuje v samotné hmotě plastik, nesoucí skutečné otisky sochařčina těla. V neposlední řadě rozšířila už nyní pestrý rejstřík médií o nové formy (site-specific instalace nebo zavěšené objekty).

Jako pomyslného společného jmenovatele představených děl lze označit dotek, jenž se neodmyslitelně pojí s důvěrností, citlivostí, ale také zranitelností. Dotek ztělesňuje klíčový motiv ruky v roli tradičního symbolu hmatu. Podaná ruka znázorňuje přátelství, počátek vztahu. Měkká dlaň a bříška prstů pokrytá citlivou tkání pak evokují něžné či konejšivé pohlazení, intimnější projev vzájemné blízkosti. Mimořádně senzitivní jsou zejména rty, obnažující krevní cévky a holá nervová vlákna pod tenkou průsvitnou pokožkou. Nejchoulostivější část lidského těla přirozeně reprezentuje ten nejintimnější dotek mezi dvěma lidmi – láskyplný polibek. Druhou stranu mince, zcela opačný vjem, zastupuje agresivní trn, hrozivě vyrůstající z rukou a rtů, který explicitně zraňuje a trýzní. Dotek se stává nebezpečným, až toxickým, dokáže ublížit a zároveň od doteku spolehlivě odrazuje. Osten tak nabízí dvě možnosti interpretace – představuje surovost ve funkci útočné zbraně, nebo výstražný sebeobranný mechanismus. Ambivalenci v sobě nese samotná růže z titulu výstavy. Její nádherný květ z jemných okvětních lístků odedávna znamenal lásku, krásu, touhu a tajemství, ukryté ve vonném středu bohaté záplavy růžových plátků. Zatímco trny asociují mučivou bolest, trápení a trýzeň (v emocionální rovině palčivé zklamání, pocit selhání, ztrátu iluzí, beznaděj). Ostatně slovo passion ukrývá oba protikladné významy – vášeň i utrpení.

Multidisciplinární umělkyně Özlem Akin (*1986, Turecko) si přívlastek o schopnosti věnovat se několika různorodým sférám vizuálního umění právem zaslouží. Na začátku její kariéry stálo univerzitní studium filmové a televizní tvorby v Istanbulu, které obohatila o znalosti tradičních postupů české animace na Filmové škole ve Zlíně. Vlastnoručně tvořené a animované stop-motion loutky, nesoucí již Özlemin osobitý, nezaměnitelný výraz, se přes minuciózně propracované panenky záhy transformovaly ve svébytné objekty a autonomní drobné plastiky, zasazené do speciálních vitrínek či miniaturních prostorů. Bohatý sochařský repertoár autorka doplňuje také tvorbou „o dvou rozměrech“ – věnuje se malbám, kresbám a kolážím. Pro hmotné objekty nejčastěji volí polymerovou pryskyřici, nechybí však ani méně obvyklé materiály, jako jsou přírodniny, plsť nebo nalezené předměty.

Ve svých dílech se Özlem Akin zabývá rozmanitými tématy. Jako červená nit se jimi vine sochařčin specifický vztah k lidské křehkosti a zranitelnosti, spolu s neobyčejnou vnímavostí k poetice smrtelnosti či pomíjivosti. Özlem prostřednictvím umění prozrazuje svou náklonnost k estetice klasických muzejních instalací a „kunstkomor“, jež ukrývají kromě raritních a cenných předmětů také kuriózní přírodní artefakty (série Punnatural History). Neváhá ani kriticky reflektovat aktuální společenské situace, spory a nesnáze (série The War Within). Napříč všemi náměty spojuje Özlemina díla veristické pojetí protknuté nádechem nevšedního surrealismu. Díky přiměřené nadsázce a smyslu pro ironii vždy disponují špetkou svérázného humoru.

kurátorka: Michaela Vaňková