Ve své site-specific interaktivní videoinstalaci Tereza Severová ohledává hranici, která odděluje pozorovatele a pozorované. Bariéra mezi subjektem a objektem se pro ni stává místem vzájemného doteku. Makroskopické záběry přírodních struktur v její instalaci vytvářejí krajiny, jež oko pozorovatele propátrává, zabydluje se v nich a nachází v nich odraz míst důvěrně známých, ale také nových a dosud nepoznaných. Takový kontakt ovšem není samozřejmý. Dotýkat se, byť třeba jen pohledem povrchu věcí, je pro Severovou podobné, jako dotýkat se vodní hladiny. Hladina se čeří a pozorované se začíná proměňovat. A v takové chvíli je potřeba ustoupit o krok zpět a zatajit dech.