Materiál břidlice, který ve svých objektech umělkyně Rozálie Prokopcová hojně využívala, odkazoval k domovu Severních Čech, ale také k uzemnění, zapuštění kořenů a vztáhnutí se ke krajině. Po objektově orientované tvorbě se nyní navrací k malbě. Prosvětluje paletu a zředěná barva činí její obrazy téměř nehmotnými. Respektuje složení plátna a nechá ho prosvítat a dýchat spolu s barvou nanášenou jak štětcem, tak stříkanou sprejem, což vzdušnost obrazu nesmírně podporuje. Snové obrazy krajiny severu jsou sjednocené nejasnými organismy, jejich částmi, utkvělými v paměti autorky ze společných výprav do přírody s jejím malým synem. Spolu nacházejí neuvěřitelné tvary, hádají, čemu patřily, vymýšlí záhadná zvířata a bytosti. Jejich rozličné významy odkrývají komplexnost přírodních systémů.

 

Obraz Modlitba za déšť se vymezuje proti současnému dualismu člověka a přírody. Je věnovaný času proměny a regeneraci. Rozklad přináší deeskalaci – uklidnění. Uklidnění, že si ty části a tvary příroda vezme zase nazpátek. Svým abstraktním zpracováním přírodních motivů vzdává Rozálie hold krajině a zůstává věrná její podstatě.

 

Rozálie Prokopcová je intermediální umělkyně, absolventka pražské Umprum v ateliéru Jiřího Davida. Od roku 2020 vede spolu se svým manželem a kolegy uměleckou galerii Cifra v Doubici v Českém Švýcarsku.

 

kurátorka: Lenka Štěpánková