,,Dříve a nyní” je název výstavy, který zvolila pro svou takřka retrospektivní výstavu Simona Kafková. K vidění budou nejen její kolekce bláznivých brýlí, které vytvořila hned po revoluci během pobytu v Berlíně, ale i šperky, které jsou nové a pracují s podobnou barevností a materiálovou mytologií jako brýle. “Simona Kafková je vyjímečná svým nezaměnitelným přístupem ke šperku, její výstava bude určitě osvěžení I pro tu nastupující generaci šperkařů. Její cit pro barevnost a plasticitu šperků je u nás jedinečná.” – říká kurátorka výstavy Eliška Lhotská

Simona Kafková nejdříve studovala Střední odbornou školu výtvarnou po které prošla hned několika zaměstnáními, po třech letech se ale dostala na vysněný obor šperk a glyptika na pražské VŠUP. V té době pro ní byly velice důležité praxe zařízené školou z kterých těží dodnes, v Turnově v družstvu Granát, v buštěhradské smaltovně a v Okule Nýrsko. Po roce 1989 se ateliér na VŠUP přejmenoval na kov a šperk s novým profesorem V. K. Novákem, který studentům konečně umožnil rozvinout vlastní nápady.

V roce 1991 Simona školu na 2 roky přerušila, vdala se a odjela s manželem do Berlína jako diplomatická manželka. Tam měla možnost pracovat v porcelánové manufaktuře a v roce 1994 dokončit VŠUP, kolekcí brýlí a porcelánků. V té době vystavovala na oborových výstavách, kterých mezi lety 1990-2008 bývalo poměrně dost. V Praze (Mánes, Veletržní plác, Jízdárna pražského hradu…), Liberci, Jablonci, Brně. ,,V roce 1996 jsem byla vyzvaná i na Schmuckscene96 do Mnichova. Moje kousky se ukázaly na výstavě Exotismy ve výtvarném umění XX. století v Čechách a na Moravě v roce 2008 a Pravěký a současný šperk v roce 2013 v Severočeském muzeu v Liberci. Poslední zajímavá výstava se konala v roce 2011 v Galerii v Roudnici nad Labem a pak v Jablonci nad Nisou v Galerii N a jmenovala se Šperky vyprávějí příběhy. V letech 1999-2013 jsem pracovala v Divadle Na zábradlí jako výtvarnice divadla a provozní grafička. Můj bývalý manžel trefně charakterizoval mou práci jako nepraktické věci z oblasti užitého umění.” – dodává Simona Kafková