Jakub Krejčí, Jiří Rouš, Lucia Udvardyová, David Vrbík

Šoférka: Karina Kottová

„Příliš hmoty je důsledkem ztělesňování nadbytku jako pojmu.“

První krok k uskutečnění myšlenky je její artikulace zvukem – něco vyřknout „váží“ víc, než si to jen myslet. Pak teprve přichází fyzická hmota. Něco konkrétního se vyrobí, vytvoří. Pokud to pochází z nadbytečných myšlenek, s největší pravděpodobností to také k ničemu nebude. Ekologie myšlení je ale dosud spíše nepopulárním oborem, protože může zavánět jistou ideologií a omezováním intelektuální svobody. A tak se myšlenkami (a potažmo také slovy a hmotou) jaksi neřízeně plýtvá.

Máme tu jeden příběh: německá firma Continental Barum se sídlem v Otrokovicích vyrábí pneumatiky, stejně jako tisíce jiných společností po celém světě. Má 4 500 zaměstnanců a na ploše 738 552 m2 denně vyrobí 64 800 kusů osobních plášťů. Klíčovým pojmem je zrychlení, o kterém lidé očividně snili už před mnoha tisíci lety. Díky „moderním výrobním zařízením“, „nejnovější technologii“ a v neposlední řadě „týmové práci“ (což jsou podle webových stránek také principy Continental Barum) dodal fordismus pojmu zrychlení nový rozměr. Na počátku bylo slovo. Pak teprve přišel vynález kola, výrobní linky a nakonec také pneumatiky, která dala vzniknout dnešní globální kresbě otisků a trajektorií a všem zvukům, hlukům a pachům s ní spojeným. Patrně se jedná o největší multisenzorickou instalaci na této planetě.

Je ekologické na to myslet? A navíc koncentrovat tyto myšlenky do galerijního prostoru? Co se v něm potom zhmotní? Daniel Vlček ke své instalaci v Galerii Školská přizval několik hostů, aby sonifikovali jeho objekty vytvořené ze zbytkových materiálů vznikajících při výrobě pneumatik a spolupracovali s ním na komplexních audiovizuálních dílech. Bylo nutné pomyslně otevřít všechny kohoutky a topení zapnout na maximum (což tak v umění bývá). Ale zároveň se v tom intelektuálním hédonismu neutopit, ještě zvládat pozorně číst, ohledávat, stylizovat, formulovat, překládat (což by tak v ideálním případě mělo v umění být). Odhlédneme-li od všech negativních konotací pojmu zrychlení, který se stal emblémem této instalace, musíme uznat, že to slůvko i jeho fyzický rozměr je také pěkně sexy. Vlasy vlají ve větru, krajina ubíhá a stává se stále abstraktnější. Dvouhodinový film skončil, než jsme si toho stihli všimnout. Po klávesnicích právě tančí miliardy prstů. Ekologii teď stranou, protože je tu touha. Možná je nadbytečná, ale bez ní bychom se nikam nehnuli.

Karina Kottová

V rámci doprovodného programu 3.května se vystavující a jeho hosté představí jako hudební improvizátoři.

Instalace Daniela Vlčka bude dále rozvedena v galerii bílý nástěnka. A ve spolupráci s Davidem Vrbíkem také v galerii díra.

Výstavní program je součást festivalu Vs.Interpretation 2016

Link 

vs. Interpretation festival